Hlavní Stránka
Novinky
Co že je ta Magie
Bylinky
Kalendář 
Zvěrokruh
Symboly
Meditujme nad hudbou
Šťastné Číslo
Co prozradí Oči
Knihovna
Zásady 

Humor
Studie Santy Clause
Kult KARI

Jak si léčit nemoci

Vesmír jako Hologram
Salemské Procesy

Naše úvahy 

Učíme se magii
Předmluva

Učíme se Tarot
Předmluva
Jak si vybrat Tarot
Staráme se o Tarot
Poznáváme obrázky
Vykládáme 

Udělej si Sám
Jak na Róby
Jak na Rituální Nože
Jak na Oltář
Jak na Zbytek 

Odkazy
Autoři

Vsupte do naší knihy návštěv a zaznamenejte tam nějaký svůj postřeh, zkušenost, nebo připomínku k našemu webu. Děkujeme.


Počítadlo přístupů

BlueBoard.cz - Počítadlo zdarmaBlueBoard.cz - Počítadlo zdarmaBlueBoard.cz - Počítadlo zdarmaBlueBoard.cz - Počítadlo zdarma


Naše Ikonka

Toto je ikonka našeho webu. Budeme moc rádi, pokud si ji umístíte na svých stránkách.


 

Druidi 

Kdo byli keltští Druidové?  Keltové v době svého vrcholného rozkvětu (přibližně r. 400 př. n. l. až 0) obývali prakticky celý evropský kontinent. Byli indoevropským národem - šlo tedy o potomky přistěhovalců z oblasti severní Indie, kteří přišli společně v několika vlnách s předky Germánů, Dnešní Druidové vypadaji nějak takhle Slovanů i dalších národů. Byla to však právě oblast střední Evropy severně od Alp (a tedy i česká kotlina), kde se tento národ usadil a z kočovníků proměnil v zemědělce.  Již od počátků této  kultury byli zvláštní společenskou vrstvou Druidové - jacísi tajemní kněží požívající nesmírné úcty celého starověkého světa. Keltští kněží byli rozděleni do několika skupin z nichž Druidové byli zřejmě vrstvou nejvyšší a nejuniverzálnější, zatímco ostatní druhy keltských kněží (ovaté, bardové, fili, ollamh či brehoni) byli spíše specializovány na jeden druh činnosti. Všichni dohromady byli označováni jako aes dana - učený lid a požívali ochrany a výsad v jiných zemích vyhrazených jen nejvyšším panovníkům. Univerzálnost znalostí a umění Druidů byla tak velká, že nelze mluvit jen o keltských kněžích. Jejich funkce ve společnosti byly také velmi rozmanité - kromě náboženských záležitostí a kalendáře plnili roli královských rádců, nejvyšších soudců, lékařů a léčitelů, přírodovědců, stavitelů. O jejich schopnostech předvídat budoucí děje není pochyb. K tomuto umění však Druidové dospívali po mnoha letech usilovného učení a zasvěcování. Podobně jako v jiných učeních i zde fungoval systém mistr-žák. Druidové si své žáky vybírali bez ohledu na jejich původ a můžeme se jen dohadovat, podle jakých kritérií, neboť jejich žáky se stávali jak mladí příslušníci aristokracie, tak i synkové z chudých rodin. Dosažení základního stupně znalostí, kdy žák po zasvěcení mohl fungovat jako Druid trvalo zhruba dvacet let. To však neznamená, že tím jeho učení skočilo - Druidové se učili po celý svůj život. Když dosáhl adept vrcholu znalostí od svého učitele, sebral se a vydal na cestu k dalšímu kmeni kde jej přijal nový učitel.  Na své učení měli Druidové relativně dostatek času, dožívali se totiž nápadně vysokého věku, prý někdy dvoj až trojnásobného, než bylo v kraji zvykem. Zcela jistě v tom měla prsty jejich neobyčejně dobrá znalost fungování lidského těla a nejrůznějších léčebných metod a bylinných směsí. Existuje však možná ještě jeden klíč k jejich dlouhověkosti a tím je zvláštní soubor tělesných a duševních cvičení, který se nazýval wyda. Tato nauka je ve svých hlavních bodech velmi podobná józe a to jak jednotlivými cviky, tak i svou filozofií. Je možné, že wyda i jóga mají stejné indoevropské kořeny, ale stejně tak je možné, že Druidové prostě došli svojí vlastní cestou k obdobným výsledkům. Každopádně wyda pracuje s cviky soustředěnými na energetická centra v lidském těle (čakry) a napomáhá k volnějšímu a harmoničtějšímu průtoku energie těmito centry. Celé cvičení wydy je orientováno na lepší sepětí člověka s jeho okolím. Je velká škoda, že dnes je velkou módou hledání duchovní cesty ve východních filozofiích, které jsou přeci jenom "šité na míru" asijským národům, přičemž pomíjíme možnosti hledání vlastních evropských kořenů. Je pravda, že nejsou tolik známé, zachovalo se navenek z nich málo, je však jisté, že byly přinejmenším stejně dokonalé jako ty východní.  Druidové požívali v keltské společnosti neobyčejné úcty. Bylo pravidlem, že nenosili žádnou zbraň, nepotřebovali ji prostě. Na shromážděních směl promluvit první Druid ještě před králem. Jediné slovo Druida mělo moc zastavit válečné tažení, což zní sice fantasticky, ale zmiňují se o tom několikrát antičtí autoři, jako např. Diodóros Sicilský (60. - 30.př.n.l.):  (...) Častokrát, když se vojska přiblíží jedno k druhému v bojovém postavení a meče jsou taseny a kopí napřažena, tito lidé vyjdou mezi ně a zastaví bitvu, jako by nějak očarovali divoká zvířata...  Moudrost Druidů byla známá po celém antickém světě a například řečtí filozofové o Druidech s úctou říkali, že to jsou nejmoudřejší lidé na světě.   O podstatě jejich učení se toho navenek ví velice málo, ale není pravda, že vůbec nic. Sami Druidové ve své době hovořili o svém učení jen velmi málo. jejich nauky byly tajné o oni sami na naléhavé otázky odpovídali velmi lapidárně, jak např. zaznamenal řecký spisovatel Diogenés Laertios (3. stol. př. n. l.):  Učíme, že je třeba ctít bohy, nepáchat nepravosti a vždy se chovat čestně.  Filozofie Druidů byla na svojí dobu nesmírně pokroková a jistě nám velmi sympatická. Druidové učili, že největším zázrakem na světě je život,  že povinností lidí je chránit všechny živé tvory (mezi které řadili i stromy). Mezi základní kameny jejich učení bylo poznávání světaPastelová kresba Druida. Parohy představují Jeleního Krále kolem sebe a hledání harmonie mezi člověkem a jeho okolím - proto např. neuznávali a nestavěli monumentální chrámy a stavby, jejich svatyně byly zasazeny vždy uprostřed nerušené přírody. Druidové učili, že lidská duše je nesmrtelná a po fyzické smrti přechází do jiného těla.  O Druidech se však dodnes traduje několik velmi zakořeněných mylných tvrzení, která se opakují tak často, až se dostaly i do učebnic a odborných publikací. Druidové nikdy nebyli krutí tyranové podnikající denně obřady s lidskými a zvířecími obětmi - to je nesmysl, který přímo odporuje jejich životním postojům. Samozřejmě tehdy existoval trest smrti a ten býval vykonáván rituálně, právě kvůli usmíření bohům. Také představa, že Druidové upalovali své oběti v obrovských figurínách z proutí je nesmyslná - není to fyzicky ani možné a zcela zřejmě tato představa vznikla nepochopením jedné známé keltské pověsti v níž hlavní hrdina (obdoba řeckého Odyssea) uniká svým nepřátelům v "domě z železného proutí", který předtím svým bojovým zápalem rozžhavil.  Velmi často tradovaným omylem je také představa Druidů sbírajících o šestém dnu po novoluní jmelí z posvátných dubů zlatým srpem, když předtím obětovali dva bílé býky. Tuto naivní představu o Druidech napsal první Plínius st. ve svém díle Naturalis historia a po něm jí slepě opakovalo mnoho dalších autorů. Nikomu přitom nevadí, že pravé (a tedy léčivé) jmelí roste pouze na jehličnanech, zatímco na dubu roste jiný cizopasník - ochmet. Plínius však věděl, že dub je nejposvátnějším keltským stromem a jmelí jednou z nejposvátnějších bylin - a tak obé spojil. Zlatý srp nebyl nalezen v jinak bohatých keltských nalezištích ani jeden, oproti nespočetným železným, které na rozdíl od zlata poléhají korozi dosti rychle. A obětování bílých býčků? Všechna bílá zvířata Keltové považovali za posvátná, možná právě proto, že jsou bílé odchylky dosti vzácné - a kde by je asi pořád brali, kdyby je zabíjeli jako obětinu hned po dvou?  Druidové nikdy své učení nezapisovali a všechny poznatky předávali svým žákům ústně. Z této tradice vznikl jeden z velkých omylů historie, že prý Keltové neznali písmo. Keltové písmo znali a používali, jak o tom svědčí např. voskové psací tabulky a rydla nalézané hojně i na našich oppidech (bývalých keltských městech). Málo se ví, že např. i tolik opěvovaný irský světec sv. Patrik se chlubil tím, že spálil na 400 pohanských knih. Druidové, přestože tedy písmo dobře znali, však přísně zakazovali cokoliv ze svého učení zapisovat. To mělo hned několik velice pádných důvodů. Jednak šlo o učení tajné a psané věci lze snadno ukrást. Druhý důvod musíme hledat v keltské životní filozofii: nic na světě není neměnné a zapsáním se z každé věci snadno stane dogma. A konečně třetí důvod spočíval v tom, že některé poznatky jsou prostě písmem nesdělitelné. Nevěříte? Zkuste si poslechnout nějakou nádhernou hudbu a srovnejte si tento zážitek s pohledem do notových osnov. Z výše uvedeného je zcela jasné, že Druidové byli naprosto výjimečnou skupinou lidí, oprávněně požívajících nejvyšších výsad a úcty. Zcela zřejmě dosahovaly jejich znalosti takové úrovně, že se svým současníkům museli jevit jako téměř nadpřirození. Z dochovaných historických spisů, ale i pověstí a tradic však lze vyčíst i více. Druidové podle shodného mínění jejich současníků uměli velmi dobře a přesně předvídat budoucnost a zřejmě jí i ovlivňovat. Uměli prý brát na sebe podobu různých zvířat i lidí (umění davové sugesce?). Uměli prý pronikat k podstatě věcí a poznat pravou příčinu různých dějů.Druidové podle shodného mínění svých současníků uměli velmi dobře a přesně předvídat budoucnost a zřejmě jí i ovlivňovat. Uměli prý brát na sebe podobu různých zvířat i lidí Později byli právě kvůli těmto svým schopnostem velmi krutě pronásledováni. Zlomení moci Druidů se stalo klíčovou otázkou nastolení římské moci v západní Evropě. Neblaze tak proslul císař Tiberius, který nejen vydal pokyn k vyvraždění Druidů, ale šel tak daleko, že nařídil popravu každého, kdo ukrýval keltského kněze, pomáhal mu, nebo ho jen znal a neoznámil římským úřadům. takový provinilec byl popraven i s celou rodinou a vyvlastněn jeho majetek. Ve středověku pronásledování nositelů druidských tradic pokračovalo neztenčenou měrou především ve jménu šíření křesťanství. Málokdo si dnes uvědomuje, že původním vzorem čarodějů i čarodějnic byli právě Druidové - tolik "nebezpeční" církvi svými znalostmi a uměním. V pověstech o králi Artuši, které mají historický základ v událostech 5. století se již hovoří o čaroději Merlinovi, přičemž šlo patrně o jednoho z posledních historicky známých Druidů.  V raném středověku také učinili Druidové ještě jeden pokus o prodloužení kontinuity svého učení. V mnohem větší míře než předtím začali do svého učení zasvěcovat ženy. Ženské protějšky Druidů existovaly i předtím a máme o nich početné zprávy jak v keltských pověstech (většinou šlo o společenství "devíti panen") tak i v historických zprávách (například Caesar se zmiňuje o ostrovech obývaných pouze černě oděnými kněžkami, které nechal povraždit). Záměr Druidů byl jasný - druidské učení muselo přejít do ilegality a mnohem lépe a nenápadněji se přenášelo s pomocí zasvěcených žen. Křesťanská církev na to reagovala surově a hystericky: začalo období inkvizice a čarodějnických procesů. Ve svých počátcích šlo především o jediné - zamezit dalšímu šíření druidské tradice. Tento proces později přerostl v pokus o uchopení totální moci církve nad společností a na hranicích již nekončili pouze lidé podezřelí z "pohanského" vyznání, ale i lidé, které bylo pro církev ekonomicky výhodné upálit.  Přesto se lze v evropské historii setkat s principy filozofie, myšlení i některými (stále velmi utajovanými) znalostmi, které byly vlastní kdysi pouze Druidům. Druidové, kteří tak dobře dovedli předvídat budoucnost, nikdy nepřipustili zánik svého učení. Pouze jej museli přizpůsobit novým podmínkám - a  přejít do ilegality. Kdo má trochu fantazie, najde jejich stopy například u některých heretických sekt, tajných společností, možná se dostane i k řádu templářů.  Doba, v které žijeme, je velkým předělem v životě lidstva. Mění se filozofické postoje, mění se náboženské postoje a hovoří se o nástupu nového, vodnářského věku. Není právě teď ta nejvhodnější chvíle k vystoupení druidských myšlenek z ilegality?Věštění zřejmě nebylo jednou "nadpřirozenou" schopností keltských Druidů. Uvádí se, že uměli budoucí děje nejenom předvídat, ale také i úspěšně ovlivňovat.   
Někdy je ovšem těžké rozlišit, zda byla budoucnost pouze předpovězena či v tom bylo o něco více. Vzpomeňme si i na známé Kozinovo "do roka a do dne!", které zřejmě lidová tradice vydolovala kdesi z dávných keltských pověstí kraje, neboť toto rčení je obvyklé v celém keltském okruhu lidových bájí.  Ovlivnění budoucnosti se však dopouštěli Druidové v obřadu zlořečení, nazývaném Glam dicind, který by se jistě hodil i v dnešní době. Tímto obřadem se podle pověstí dokázali zbavit Druidové krále, který vládl zemi nespravedlivě. Obřad prý spočíval v tom, že se Druidové vydali na kopec kde rostl hloh, tam se postavili zády ke keři a čelem ke králi a za větru vanoucího od severu odříkali jeden po druhém verše kletby do kamene, který drželi spolu s trnem hlohu v ruce. Pokud bylo jejich "zlořečení" neoprávněné, okamžitě je pohltila zem, avšak pokud byla jejich kletba oprávněná, propadl se prý do země král, jeho žena, kůň i pes...  Velmi nepříjemné zkušenosti s druidským čarováním měl prý i Caesar, který vedl proti Keltům dlouhodobou a zničující válku. Při dobývání Británie mu však prý způsobili nemalé potíže Druidové, aniž by s nimi přišel do fyzického kontaktu.  Když zrána 25. srpna roku 55. před Kristem dorazil Caesar se svojí flotilou k břehům Británie, naskytl se mu pohled na bílé útesy South Forelandu, z nichDruidž k němu shlíželo několik bíle oděných Druidů. Caesar se domníval, že jen kontrolují situaci aby měli přehled o pohybu Caesarovy flotily a nijak si nevšímal podivných gest a pohybů rukama těchto mužů. Měl přece jiné starosti - už při vyloďování se dostal málem do obklíčení a měl problémy, aby se vůbec nějak na pobřeží uchytil. Tolik potřeboval lodě s jezdectvem a zásobami aby mohl konečně zahájit útok proti těm zlotřilým Keltům. Avšak ve chvíli kdy se toužebně očekávané lodě objevily u pobřeží, přihnala se od severovýchodu silná bouře a lodě rozehnala. Většina jich pak nějakou dobu bloudila po moři než se jim podařilo vrátit se do Galie (dnešní Francie). Stejná bouře pak rozbila většinu Caesarových lodí zakotvených již na britském pobřeží. Bez jízdy, bez zásob a výbavy na přezimování se stala Caesarova invaze fiaskem. Nezbylo mu nic jiného než se s ostudou vrátit domů a senátu vysvětlovat, že prý šlo jen o průzkum bojem.  O rok později již nechtěl nechat Caesar nic náhodě. Nechal naložit 5 legií, což je 30.000 vojáků a 2000 mužů jízdy na 740 lodí a vyrazil opět k britským břehům. Na bílých útesech opět spatřil Druidy. K večeru 7. července roku 54. př. n. l. se římská vojska vylodila poblíž Walmeru a zahájila postup do vnitrozemí. V noci z 8. na 9. červenec se přihnala silná bouře a rozbila většinu Caesarových lodí. Tehdy však Caesar invazi nevzdal a požádal o doplnění zásob z Galie.  S druidskou magií se setkal Caesar ještě jednou, na sklonku svého života. V již obsazené Galii vypukla vzpoura, kterou vedl keltský Druid a král v jedné osobě - známý Wercingetorix. Wercingetorix se pokusil vcelku úspěšně sjednotit protiřímský odpor avšak Caesar proti jeho lidem zakročil s nebývalou krutostí. Po vypálení keltských měst Avaricum a Alésie a zmasakrování několika tisíců civilistů včetně žen i dětí byl Wercingetorix zajat a v poutech odvlečen do Říma. Teprve po šesti letech krutého mučení jej nechal Caesar popravit. Před popravou však Wercingetorix, který po celou tu dobu nesklonil hlavu a neuznal Caesara vládcem Galie, Caesarovi řekl do očí: "Za své zločiny budeš potrestán rukou toho, koho nejvíc miluješ!" Byla to kletba nebo věštba? Každopádně však 15. března roku 44. před Kristem Caesarův oblíbenec Brutus noří svojí dýku do jeho boku.Druidové zřejmě ovládali mnohem více magických praktik než si dnes můžeme představit. Jen v legendách o nich zůstaly nemnohé zmínky.   
O jedné z nich se dozvídáme v knize Leabhar Gabhála, která je jakousi historickou kronikou starého Irska. Druidové se prý od svých dávných předchůdců, kouzelných obyvatel elfů naučili cosi, co je zde nazýváno jako "druidský vítr". Tento "vítr" prý byl schopen zmást útočníky natolik, že ztratili orientaci, propadli panice a nezřídka začali bojovat sami se sebou. O co asi šlo? Je to snad vzpomínka na nějaký válečný zpěv, jimiž prý Keltové úspěšně (a dávno před husity) demoralizovali římská vojska? Nebo dokázali Druidové pomocí nějakých trub (trouby z Jericha?) vyvinout infrazvuk? Při frekvenci 7 až 8 hertzů by totiž skutečně měl infrazvuk takové účinky, jaké jsou zde popisovány.  V keltských pověstech se dozvídáme i o schopnostech Druidů vytvořit umělý blesk, oslepující protivníky, vznikající prý z jakési "magické koule". Podle pověstí jí prý dokázal vyrobit mocný Druid Mog Ruith "z úlomků kopí spojených máslem", ale tady je jasné, že jde o pomocné výrazy. Co se asi skrývá za stále se opakujícími zmínkami o přeměnách Druidů v nejrůznější zvířata či lidi, či o jejich schopnosti stát se neviditelnými? Byli Druidové mistři davové sugesce? Nebo skutečně znali brány k "jiným světům"? V keltské mytologii kromě našeho světa existuje i tzv. jiný svět, umísťovaný kamsi pod zem. V tomto jiném světě se prý kromě bájných bytostí, objevují i normální lidé a zvířata. Jde o jakýsi paralelní svět k němuž měli dávní Druidové klíč? Pokud ano, rozhodně nebude snadné onen klíč znovu nalézt.  
Existují stále?Ale ano…
Cairdeas Mor Shaoghal nan Druidh in Gaelic, toto je tím jasným důkazem. Dnes je na světě pár velkých řádů (OBOD, Britský Druidský řád, Sjednocený starodávný řád.Jejich přední místa zdobí jména jako:Philip Shallcrasse
Philip Carr-Gomm
Nuinn
Ross Nichols
  
Já sám jsem osobně členem řádu OBOD (Order of Bards, Ovates and Driuds).Není k tomu potřeba moc, neboť jak pravil Philip Carr-Gomm:To be a Druid lies within your heart and only you can judge if this 
is your 
path. 
  
 
The other core value in Druidism is Love: love of the Earth, the body, animals and fellow humans, plants and trees. For this reason, Druidism fosters care for 
the environment, for the Earth’s resources, for endangered species, for children, 
for the sick, the poor and the elderly. But in addition, Druids love history, story, 
poetry and art. And in their love of wealth and fertility, they appreciate abundance,
but understand the crucial difference between creativity and consumerism, and between 
the wealth represented by an abundance of health and happiness, as opposed to the 
accumulation of possessions or money.
Ach jak jsem šťasten, ze i v těchto dnech, plných nevinné krve a krví nasáklých lží a nenávisti, stale ještě existuji lide, kteří si rozumějí a milují.
Verte v mír, neboť právě víra v dobro může byt naší jedinou záchranou.( Petr Bílek 27.03.03 Věnováno těm, kterých se to týká.) 

Lunwer, Druid z Hercýnského Lesa, stoupenec Cairdeas Mor Shaoghal nan Druidh in Gaelic.

 

Druidský Háj
Keltové
Návrat Keltské kultury
Kde je domov Keltů
Keltský Rok
Keltské Náboženství
Druidi
Poděkování
Druidry today
Wyda

Kult zvaný Wicca


Sídlo Pátého Gnóma
Analogická Aspekce
Magie - úvaha
Minulost a současnost
Stalo se
Odevzdání negací
Tranzmeditace
Zrcadla a sugesce
Pozitivita
Pozitivita 2
Uvědomění času
Esoterní věm
Materializmus
Mazlíčci
Hypnóza a sugesce
Básně

Anketa č.1
Anketa č.2

 

© by My:-) Web Design by HEXX. Veškeré texty a grafika jsou majetkem jejich autorů a nesmí být bez souhlasu autora nijak použity. Vyjímkou jsou citace textu z těchto stránek. U takto použitého textu misí být uvedeno jméno autora a odkaz na tyto stránky.