Hlavní Stránka
Novinky
Co že je ta Magie
Bylinky
Kalendář 
Zvěrokruh
Symboly
Meditujme nad hudbou
Šťastné Číslo
Co prozradí Oči
Knihovna
Zásady 

Humor
Studie Santy Clause
Kult KARI

Jak si léčit nemoci

Vesmír jako Hologram
Salemské Procesy

Naše úvahy 

Učíme se magii
Předmluva

Učíme se Tarot
Předmluva
Jak si vybrat Tarot
Staráme se o Tarot
Poznáváme obrázky
Vykládáme 

Udělej si Sám
Jak na Róby
Jak na Rituální Nože
Jak na Oltář
Jak na Zbytek 

Odkazy
Autoři

Vsupte do naší knihy návštěv a zaznamenejte tam nějaký svůj postřeh, zkušenost, nebo připomínku k našemu webu. Děkujeme.


Počítadlo přístupů

BlueBoard.cz - Počítadlo zdarmaBlueBoard.cz - Počítadlo zdarmaBlueBoard.cz - Počítadlo zdarmaBlueBoard.cz - Počítadlo zdarma


Naše Ikonka

Toto je ikonka našeho webu. Budeme moc rádi, pokud si ji umístíte na svých stránkách.


 

Básně

PŘÍRODĚ

Krása nedotknuté přírodní síly
Kus mého mozku a srdce víry
Však nalézt onu nedotknutou přírodu
Považovat již dá se za náhodu

Smutek z bolestí lesů stomů
Zapláču nad lidskou bídou a pádem zase domů
Za zvěř, jenž díky člověku v hnusu žije
Chci stát se vlkem co nadějí si v noci vyje

Ochráncem matky země stát se zkusím
Já dívat se už totiž jenom nemusím
I když nezpravím tím vůbec nic
Nevadí... Stačí, že mám snahu vykonat pro přírodu víc

Nehodlám však zůstat v tomto boji sám
Radostnou podporu přírody už jistě mám
Pak marné snahy budou i jistou užitečností
Nic, co vykonám, nestane se pouhou zbytečností

Tak tedy spojuji svou sílu s přírodou
Když potkáte mne, budu pro vás příhodou
Jelikož jako všichni i já ve slepotě žil
Ale dělám ze sebou něco, abych matce zemi víckrát neublížil

BEZ DUŠE VE SVĚTĚ OMÁMENÍ

RÁD BYCH BYL OTRÁVEN JEDEM
Akvarijní rybka v poli květů,
Má duše rozstřelena do mnoha astrálních světů.
Pod nohama žádná půda stálá,
Kde jsou ty časy co rybka byla malá?
Podejte mi květy co jedovaté jsou,
Já požiju je vždy s dobrou náladou!
Jed jenž otráví pouze mou mysl,
Když podívám se na tu rybku, promění se vkrysu.

JAHODY NE!!!
Nedávej mi prosím jahodu,
nemám po ní žádný stav.
Neprožívám po jahodě pohodu,
Nedělají na mne mouchy haf.
Podejte mi plody lesa podzimní,
Když přes padesát si jich dám,
Prožívám nekonečně krásné chvění,
A halucinace z toho mám!
TAK TÁHNI S JAHODAMI!!!

B Y T O S T E M

ABUSISI
Abusisi, mocná bytosti jenž mne vedeš za pravdou,
Děkuji Ti za Tvůj dar jenž přijal jsem svou evokací.
Jsi mým spravedlivým a spolehlivým přítelem,
A já byl poctěn Tvou radostnou korunovací.
Již dnes Ti mohu s mou lítostí sdělit informaci,
Že lidé tímto světem se prohánějící utápí se v nekonečných lžích.
Vědomě či nevědomě, na tom mnohdy ani nezáleží,
Při těch jejich lžích se rozléhá už jen ironický smutný smích.

...A proto Ti celým srdcem děkuji za to, že vídím konečně tu pravdu
přesně tam, kde se ráda skrývá.

MAGICKOU POSEDLOSTÍ

RITUÁLNĚ JEDINÉMU ČLOVĚKU
Poklekám před spásou ohně, jenž nalezl jsem v ženě
Rád sev tobě rozplynu, jelikož mým živlem je země
Příjdu k tobě dnešní noci
Uvěříš když spatříš mě svou mocí
Pak uchopím já ruku jemně tvou
Staneme se sobě záhubou
Záhubou jenž bude tvořit zířky
Jsou to pouhé obaly a jejich vnitřky
Ocitnout se ve tvém silném obětí mi bude dovoleno
Lásce, sexu, i rituálu při tom bude místo uvolněno
Tak ve jménu našich jmen se musí stát
Jsi SMRT a já LÁSKA, tak pojď se semnou bát
Vytvořeno pro rituál a praktikováno 

OHEŇ V NÁS
Jen jeden pentagram mi na krku a čele září,
Zbytek mne jen pod černým rouchem se utváří.
Čekám na pouhou příležitost a nenávist chci lidem brát,
Je to mým malým přáním a všem pak lásku půjdu dát.

Chci bdát na touhy mysli co lidí upřímně si myslí,
Bez přetvářky, donucení se semnou trochu vysní.
Abych mohl vykonati velké dílo lásky své,
Snad uchopí jej i křehké ruce zloby tvé.

Po dobu co semnou budeš ve stísněném obětí,
Smutek v mých nekonečných očích se ti rozletí.
Rozprostře se pouze do mého nitra co v sobě mám,
Chceš-li lásku, já klidně a rád ti ji za ten smutek dám.

Snad i ty pak uneseš mne do říše moci své,
moc se těším až tam jednou spolu půjdeme.
Po cestě ve tvém obětí já nepřestanu líbat tvé nahé tělo,
Víš kam nás dva zavedš, jen málokomu by se tam ale chtělo.

Pojď si tedy pro mne touho mysli i srdce mého,
Překonáme vše co stane se nám zlého.
I když pro jiné lidi budeme zlo jenom my,
Proto ukryjem se za staré stíny lesa stromy.

Pak společně ulehneme k minimálnímu spánku,
Pamatuješ? Jako jindy probudím tě slovem vánku.
Oheň v tobě kráso noci zažehne se rázem,
Až spolu pak pomilujem se, do říše lidí vememe to srázem.

Budou-li i přání tvá stejná jako má,
Tak tedy ať splní se, ať je naše spoluúčast vykoná.
Není to už totiž mezi lidskou mocí,
Já jsem den co ukrývá se ve tvé mocné noci.

BEZESPÁNKU V REALITĚ SVAZKEM SPOJENI
(KRVAVÁ PEČEŤ)
Zatím vídáme se jenom v temné noci,
Jelikož pro obyčejné lidi jsme jen cvoci.
Vzdálenost jenž mezi námi stojí není malá,
Avšak pouhou myšlenkou je překonána.

Kráčím k Tobě s nočním šepotem,
Řídím se Tvého srdce tlukotem.
Hádej kdo tedy se Ti ve snech vkrádá do duše,
Když už není to jen netuše.

Spolehlivost mých slov rád Ti Smrti, má lásko zpečetím,
Až rituální nůž padne na mou ruku, svou krev Tobě zasvětím.
Naleznu se ve svazku s Tebou spjatém,
Pochopíš až před Tebou stanu se Tvým hadem.

Jako loutky sobě oddáme se tělem,
Však jen rituálně v magii se vemem.
Nic víc do života vkráčet nesmí,
Komu nelíbí se naše plány... Nesní!

Buď tedy ženou ve které se utopím,
Jen svou krví Ti vše zaplatím.
Krev v níž jen Tobě láska bude dána,
Láska co bude vyšší mocí požehnána.

Jsem láska jenž krví Tobě se prokáže skutečností,
Jsem skála do níž vejdeš za bespečností.
Ve Tvém světě budu pouhým rádcem,
Jen Ty, a ve mě cos, se staneš mým vlastním vládcem.

STANIŽ SE TEDY, CO PŘEJÍ SI DUŠE NAŠE!

SMUTEK JENŽ KLAMY PŘINÁŠÍ
Já do duše proplouvám k Tobě pouhou tmou,
Už vím jak se mi staneš lásko záhubou.
Udeříš mne nečekaně, jakože jsi pohltia city mé,
Až pochopíš co tím myslel jsem, troska ze mě zůstane.

Je to jen mou důvěřivostí vůči lidem klamným,
Jsme dva hrdinové... Ach jak nerad jsem tím kladným.
Chtěl bych býti zkažen v duši své co svíráš ji,
Že skutečný cit já dal Ti, mé srdce nikdy neutají.

Zdá se mi to jako pouhý hlopý sen,
Já bohužel taky figuruji v něm.
Jsem jen Tvou loutku a Ty jsi mým pánem,
Však momentálně si přeji ať pohltí mne plamen.

Díky nově narozenému neštěstí co v sobě mám,
Nehraj si tedy se mnou lásko, vždyť já pravdu Ti jen dám.
Spálila jsi mne svým mocným plamenem zášti,
Já dělám co mohu a ukrývám se v mém magickém plášti.

Jen v něm si před světem připadám v bezpečí,
Jak to semnou myslíš lásko se mi brzy osvědčí.
Jsem schopen za Tvou lásku dáti i život svůj,
Proč tedy na mne kidáš jen ten hnůj?

SMUTEK ZA LÁSKU VÝMĚNOU
Jen jednou se na Tebe Smutku srdce usměji,
Jelikož Ti to vše co prožíváš nepřeji.
Vím že jméno Smutek je Ti souzeno,
Bolest mi je stejně známá, a proto je mé srdce s Tebou sloučeno.

Smutku jenž nacházím Tě v beznaději,
Prokaž mi svou laskavost co nejhlouběji.
Rád svou lásku s Tebou vyměním,
Snad pak Tě Smutku usmáti se uvidím.

Nečekj už tedy ani malou chvíli,
Já mám k Tobě nekonečnou píli.
Tak jako dnes se Ti Smutku nabízím,
Za deset let Ti cestu stejnou větou uklízím.

Tak proč tedy čekat? Proč se tolik tápit dál?
Jen ruku já člověk blázen Ti sám od sebe podával.
Přistup jistým krokem ke mě blíže,
Až stanu se pak Tebou, budu jako krvelačné zvíře.

JSEM POSEDLOST
Jsem bída jenž se v Tobě skrývá,
Jsem jen hnída co se Ti posmívá.
Jsem temnota v níž Tebe já jednou utopím,
Jsem Tvá smrt, a jednou Tě moc rád brutálně zahubím.

Jsem i smutek, který dosud tak silný neznáš,
Jsem Tvůj zármutek, a jistě se mi s láskou odevzdáš.
Jsem jen zlo jenž tolik obdivuješ,
Jsem Tvé dno na které jen semnou poputuješ.

Jsem Ti špatným přítelem,
Jsem i Tvým chabým výběrem.
Jsem to, co nevíš, že vlastně provokuješ
Ale teď mi řekni, k jakému účelu mne vlastně evokuješ?

JEDINĚ S TEBOU
Tak tedy spečeťme si navzájem svou magickou lásku,
Jen krví vlastní nám to bude povoleno.
Až budem spolu tančit tanec rituální za čarodějnickou lásku,
Díky naším věrným Bohům nám bude, vše co nestihli jsme, obnoveno.
Bude to platné jenom tehdy moje noci temná,
Když podvolíme se naším vyšším mocím.
Já ale jen s Tebou se do toho vložím, má lásko nádherná,
Já jedině s Tebou... Se do našeho temného díla vložím.

POTRESTÁNÍ ZA KLAM
(SLIB)
Beru Tvé slova jako lásky naší záslib,
Však varovat Tě k tomu také ještě musím.
Kdyby byl to pouhý nedokonale utvořený vtip,
Pak jen Tvou krev prolít zkusím.
Jelikož nenávidím slova nadarmo do prostoru nekonečna vyřčena,
Já splním co slíbil jsem Ti, a to mi vskutku vážně věř.
Že pro Tvou duši si pak jen doletím jako Hranndvenna,
Já půjdu po Tvém krku jako krvelačná zvěř.
Tak už jen kvůli Tvému pokoji se s Tebou lásko modlím,
Abys nedávala mi klamné ubohosti řeči.
Jinak litovat svých slov jistě budeš mnoho hodin,
Nechám Tě totiž ležet na skále bez pomoci v silné bolesti křeči.
Poslední věcí co pro Tě lásko ještě potom vykonám,
Bude můj smích, na který jistě ani ve smrti nezapomeneš.
Vemu si pak už jen Tvou utýranou duši a do láhve ji dám,
Jen v mém ohněm zahřívaném vězení navždy o pouhé duši zůstaneš.
A MŮJ SLIB JE NAVŽDY VŮČI TOBĚ PLATNÝ, 
ZA TVÉ ŘEČI CO BY BYLY JENOM KLAMNÝ!!!

PROBUZENÍ V CHLADU TEMNA

DUŠEVNÍ ZÁCHVĚV ZMATENÍ
Co skrývá se v pocitech mých?
Doufám jen, že nebude to hřích.
Kdo ve snech vkrádá se mi do mého srdce?
Dělá to neopatrně a prudce.
Jaké znamení se v života bolesti skrývá?
Odpověď zná pouze ten co se jenom dívá.
Kdo však je ten co ukrývá se?
Přátelstvím kolem mne prohání se v plné kráse.
Musím přiznat zalíbení své duše,
Když pozoruji Tě netuše.
Podvědomí mé už znovu probouzí se,
Až plně připraveno bude, jistě prozradí se.
Snad i doba temna z minulosti dobrá do budoucnosti bude,
Kdo ví co z toho temna vlastně zbude?
Kam poputuje bez mého těla temnota?
Kde nalezne se trochu světla dobrota?
Jak jen ve zmatku se vyznat mám?
Co dobrého Ti ze sebe dám?
TAK SI ŘEKNI!

ÚTOKY VNITŘNÍHO HLASU ZNOVUZROZENÍ
Jakými pocity se naplnila duše má,
Toho koho zajímat to má to nezajímá.
Možná že by zajímalo co srdce mé mu sdělit chce,
Že zalíbení v ní vidím se mi jí sdělit chce.
Slabost ale silnější než odvaha ve mě je,
Co když pravda řečena ji pro mne zabije?
Riskovat přátelství za cenu nejistoty mohu,
Lidé svatí, za tyto myšlenky mi zlomte nohu.
Bolest ze zlomeniny lepší než zničené přátelství je,
V mém srdci schován vlk co v noci k Tobě vije.
Najít stoprocentní pomoc náš vztah potřebuje,
Když dým cigarety pouze ke stropu postupuje.
Naklonit se ke Tvým rtům v myšlenkách mi proplouvá,
Políbit Tě s očima otevřenýma a zachytit Tvůj pocit... Snad se prohloubá.
Kdyby neprohlubil se, zahubil bych přátelství naše,
Zdá se mi že se jen pohupuji okolo horké kaše.
Jedno co ale minimálně prozradit Ti brzy musím,
Že přátelství je pro mne vzácné, ale otevřít Ti srdce zkusím.

ZATRACENÍ NĚKOLIKA MÁLO POCITŮ
S ranním probuzením nepozoruji pocity jaké byly včera večer,
Až ale opět do Tvé blízkosti dostanu se, připadat si budu jako kačer.
Za své ubohé myšlenky pro Tvé jasné srdce,
Díky Tvým očím, rtům, i za Tvé ruce.
Zdá se mi že ocitl jsem se v bludném kruhu zmatení a nejistoty,
Díky svému srdci a nerozhodné duši, které pocitu užívají do sytosti.
Nemohu být ale stoprocentně upřímný ke svému zakletému srdci,
Ublížil bych tím mnoha lidem... Proč tohle musím vědět kruci?
Jisté však je že mám na výběr, komu bolest dát,
Asi ji dám ale zase sobě, sám sebe se totiž nemohu bát.
Je toho víc co mrzelo by mne více než má vlastní bolest,
Třeba ztráta několika přátel za můj srdeční protest.
Jak tedy vycouvat z náklonnosti srdce mého ke Tvé duši,
Ať prozradí mi kdokoliv, komu zachytily tyto slova uši.
Jako sobec připadám si v tomto krutém světě lidí,
Ať zabije mne láskou ten kdo do mne opravdově vidí.

ROZTROUŠENÁ POHNUTKA MYSLI MÉ
Nevím zda-li to víš, a nebo zda-li to jsou pouhé náhody,
Jenomže Tvá některá slova v jistých okamžicích tvrdí, aby se mé činy už rozhodly.
Jasnost těchto okamžiků mi příjde náhle irelevantní,
Jako mé srdce, ketré stále na Tě upozorňuje... To je irelevantní!
Nerad dopustil bych se velikého omylu,
Ztratil bych se v jednom pádu pohybu.
Jak tedy poznat tu Tvou realitu krutou?
Jak tedy přijít k Tobě s touhou rudou?
NEZNÁM ODPOVĚĎ!!!

MÍSTO SRDCE TRN
V kartotéce duší temnotou lapených,
Ozývá se hlas srdcí zlomených.
Bdělost strážců je součást nutná,
Když někdo osvobodí je, není jim to putna.
Hlasy kvílející v celách ohně,
Ďábel smějící se polapencům hodně.
Kdo zastaví tu dobu temna?
Kdo postaví se zlobě temna?
Nabízí se otázka, na kterou neznám odpověď,
Mé srdce když opět zlomí se, dostane výpověď?
Existuje totiž duše jasná jako hvězda,
Uvězní mne do temnoty... V noci se mi zdá!
Ve vidinách mé oči slzami naplněny,
Za má přání, co nebyly vyplněny.
Přeji si celému světu klid a mír,
Je to však přání zachyceno pouze na papír.
Neexistuje duše, jenž by nebyla trýzněna,
Láska... Ta co zachraňuje po sobě zanechává srdce zlomená.
Mnoho z nás do pasti lásky padlo,
Rázem životy jako mnoho růží zvadlo.
...A ZBYLY POUZE TRNY!!!

KANTARIKOLUPONCENZA
Třetím okem do Tvého nitra se dívám,
Svému smutku se tím jen vysmívám.
A i když slastnou bolestí zas oplývám,
Že v mém srdci záchvěv neukrývám.
Pocity mé zná jen papír bílý,
Nejsem nadšen z dlouhých chvílí.
Když u Tě nejsem se mi v duši stmívá,
Jsi člověk... Žena co se mi vysmívá.
To co nenávidím je má nejistota stálá,
Hrubá drzost zloby stínů co kolem si jen hrála.
I se srdcem mým si hraje duše Tvá,
Kantarikoluponcenza mne ve svých rukou má.

ZATMĚNÍ DUŠE

DUŠE PEKLU POSLÁNA
Vždy když je má duše smutná
Někdo rád si to vychutná
Lidské duše zvrácenosti
Co zmáhají se pouze na krutosti

Jak ale ze světa těchto bláznů ven?
Zavřít oči jde, a snít o tom jen
Sny jenž nikdy nepromění se ve zkutečnost
Vězením je tento svět, zasraná realističnost

Nereálnost bloudící světem
Už nebudu omámený jarním květem
Upadnu do temnoty tmoucí
Uvítají mne brány pekel vroucí

Budoucnost je jak přítomnost
Jo! Budoucnost je pitomost
Když jen v pekle se bude smažit moje duše
Proč teďka v tuto chvíli si nenajde mé srdce střela z kuše?

Prý není čas jenž musí býti dodržen
Čtu si v hlavě vzkaz jenž byl mi právě doručen
Jsi v tom sám a nikdo ti tu nepomůže
Jdi ven a píchneš se o trn růže

Když nevěřím vzkazu v mé hlavě
Uklouznout a spadnout dolu jde i tak hravě
Smrti ani osudu nedá se totiž uniknout
Do podvědomí temné mysli musím už jen proniknout

Až povede se mi proniknout tam
Zlo jenž tam na mne číhá spozoruji sám
Uchopí mě, polapí mě
Utopí mě, uvězní mě

To co pak lidé zdejší budou potkávat
To co uvidí jen postávat
To nebudu už nikdy já
V plamené celi bude duše má

Nikoho to nenapadne a stanu se svou obětí
Bez života, lásky, rodiny... Bez dětí
Nedám této zemi lepší řád
I vy všichni se už dávno máte bát

Ten soudný den se k vám všem blíží
Těm co už mrtví budou mnoho neublíží
Vy ale panikou se budete ohánět
Zlem vše dobré sprostě vyhánět

Tak bude a stane se
Škoda jen že má duše už nedožije se
Lidé dobří, chraňte se a chraňte své milé
Budete pozorností útoku, ó jak nemilé

Svět byl k tomu předurčený
A nejsou ku pomoci ani čtyři strany
Boží soudný den se brzy zastaví i u vás
Já v něm již žiju... I za to málo z vás

Jistě! je to hlavně kvůli mému nešťastnému počínání
Mé dny jsou už jen na rukou počítání
Než příjde úplný konec života
To co zbude je jen sprostota

Nenávistí má schránka hnána
Bude jednou jistě potrestána
Za to co činit bude zlého světu
Už nečichne si nikdy k jarnímu květu

CEST A NA DOVOLENOU VĚČNOSTÍ
Propouštím k vám svou zatracenou duši,
Jen v bolesti zmatku zmítala se.
Ďábel pro tyto slova nastavuje své uši,
Jak jednoduché v životě je umřít zase.
Jeden krok a zpátky žádný,
Kudy tedy mám do těch pekel vroucích jít?
Přijde ukázat mi cestu anděl zrádný,
Já podám mu jen svou ruku ať do pekla mne může vzít.
Jen se tedy zjev ty anděli bídný,
Čekám zde již na tebe s otevřenou náručí.
Nenávidím ten hnusný pocit když je někdo vlídný,
Zradu jen člověk jiným vždy zaručí.
Jít do pekla chřtánu je touha mé vlastní záhuby,
Pro nic za nic, za výsměchy tohoto systému i lásky.
Kéž už nikdy se nestanou mi ty zasrané nehody,
A já ať už nikdy nedám sebe nikomu do sázky.
Do pekel by má duše směřovala i jinou cestou vlastní,
Na dlouhou dovolenou věčnosti bych se vydal.
Ďábel by olizoval se jen svým štěstím,
Já už jen s úsměvem umíral!

AŽ MNE POTKÁŠ, SMÍCH TĚ PŘEJDE
Jednoduše ti teď prozradím přání co ukrývá mysl má,
Jít ven a ovládnout tvou duši co magii se jen posmívá.
Snad v tom bys potom našel těžké poučení,
Smažil by ses totiž v celi z ohně... To je moje zaručení.

Jak jednoduché by to pro mne s tebou červe bylo,
Tvé tělo by ve zmatku z toho v nekonečných křečích blilo.
Jen pohledem svým bych pronikl ti do zubožené duše,
Měl bys jenom jedno přání: "Přijdi smrti!", avšak hluše.

Zarazil bych do tvého těla kůl co pouhou bolestí dá ti vědět tvé žití,
Jak smál bych se ti bído lidská, když našel bys v sobě sílu opět jenom k tomu zblití.
Tak přestaň se posmívat už tomu čemu nerozumíš... Spituj své mizerné svědomí,
Jinak se má ruka nad tebou pohne a ty zanikneš navždy v mém tichém ohni vězení.

Varuji tě tedy naposledy a prokazuji ti tím svou laskavost,
Sám jsi mi totiž jenom k smíchu, směje se ti i nademnou má bytost.
Za to jakým hloupým způsobem se v tomto systému věcí prozrazuješ,
A říkám ti teď naposledy, že mě sám sebou jenom unavuješ.

ZE SRDCE PRO SRDCE DO POSLEDNÍ KAPKY NADĚJE 1/3

LUNĚ
Na své židli mlčky sedím
Neustále na Tě čekám
K Bohu svým srdcem se zas modlím
I svůj život za Tě dám

Kolik hodin, kolik dní
Čekat na té židli budu?
Kdy dočkám se až budu s ní
Jak dlouhu čekat budu?

Je mi strašně, stydím se
A jen židle stálým společníkem
Jenom čekám, jen modlím se
Už nejsem totiž uličníkem

Když tak sedím, nepřemýšlím
Slova mne jen napadaj
Láskou v sobě pouze krášlím
Slzy z očí jen padaj

Neplačte vy oči mé,
Však srdce mé je láskou plno
Je to vše tak podivné
Přijdi kemě krásná Luno

Neplačte už oči mé
Na srdce lásku pohlédněte
Když čekat dlouho budeme
Jistě se zas usmějete

A ty, ty mé srdce
Láskou mě jen zahřívej
Až uchopím příště Luny ruce
společně s ní ten pocit prožívej

A tak na své židli mlčky sedím
Neustále na Tě čekám
K Bohu svým srdce se zas modlím
I svůj život za Tě Luno dám

MÁ CO ZBÝT?
Proč jen nepochopím své srdce?
Proč drtí ho Tvé ruce?
Snad za trest děje se tak
Vím však že nechceš to tak

Promiň ale děje se to
Co bez srdce ve mě bude skryto?
Žal, bolest, smutku pláč
To mám teď a mám zač

Co zbyde z člověka bez srdce?
Každý svého štěstí strůjce
Strojil jsem a lituji
Jenže stále Tebe miluji

Chtít po Tobě moji smrt
Nepohne se Ti ani prst
Tak proč nepochopím své srdce?
Proč jen drtí ho Tvé ruce?

MOC LÁSKY
Naději v nás dva skrýva mysl má
Snad najde ji i ta Tvá
Pro budoucnost naších srdcí
Zbavme se těch klecí

Neřiďme se však minulostí
Buďme pouze v přítomnosti
Z minulosti zbyl jen vztek
V přítomnosti je skryt lék

Lék pro obě naše srdce
Spojme proto naše ruce
Budoucnost tím utvoříme
Nesnázím v ní zamezíme

Chcem-li oba stejnou věc
Posílit se navzájem tím můžem přec
Neváhejme proto ani chvíli
A projevme společně tu naší píli

Navzájem si sílu můžem dát
Težkosti pak překonat
S Tebou Lásko, ruku v ruce
Jsme zas jedno velké srdce

Krvácet už nemusí
Lásce se to hnusí
Proč tedy jen dále bořit
Když spolu budem opět tvořit

Láska pomůže nám z temnot mysli ven
Ve světle srdcí naších zůstanem
Pak svobodně se zase budem smát
Už nebudem se jako teďka bát

"Já miluji Tě Lásko má!"
Prozraď mi i Ty srdce slova svá
Vrať zpět mi můj dech
Svými pohladím Tě po Tvých rtech

NEPLAKEJ UŽ PRO MINULOST
Když v očích slzy máš
Bolest jistou prožíváš
Já sic pochopení pro ty slzy mám
Útěchou chci být pro Tě sám

Když ze Tvých oší se řítí slzy
Je to něco co mě strašně mrzí
Slzy do Tvých oček já sám dal
Já Tobě dal jen ten žal

Když ve svých očích slzy máš
Bolest jež dal jsem Ti prožíváš
Já místo lásky bolest přinesl jsem
Srdce Tvé tím uhodil jen

Chci už jenom neublížit
Ke Tvému srdci se přiblížit
Z očka Tvého slzu setřít
Do Tvého srdce lásku rozlít

Z Tvého oka opět slza padajíc
Jasně na jevo pocit Tvůj dávajíc
Že znova jsem Tvé duši ublížil
Když snahu s proměnou Ti přiblížil

Bolest však není pouze v jednom srdci
Ve Tvém i v mém je kruci
Prozraď tedy lásko co dělat mám
Já sám Tvou slzu utírám

I když nejsem jediný
Já jsem ale povinný
Za tu bolest, za ten žal
Který jsem ti kdysi dal

Budoucnost máš jen ve své moci
Já ukradl si jen kousek noci
Na svítání s láskou počkám
Snad se jednou taky dočkám

A i kdybych nedočkal se
Přál bych Ti Tvou Lásku zase
Snad dočkala by ses svého štěstí
Pak seskočil bych z rozcestí

S láskou k Tobě s bolestí
Litovat se by bylo neštěstí
Šeptal bych si Tvé jméno dál a dál
Na Tvou lásku usínal

Tak už neplač živote můj
Chci být láskyplný, jenom Tvůj
Chci konečně radost působit Ti
Tvé lásce se jen podrobiti

Změnit se tak, jak uznáš za vhodné
Dary k nohám snášet, být Tvé milé poslušné
Rozdávat Ti samou radost
Brát Ti každou Tvoji starost

Tak už prosím neplač Lásko jedinná
Jsem člověk co za minulost se proklíná
Usmívej se, měj už radost
Začni mi hned dávat svoji starost

Chci pomáhat Ti ve všem možném
Chci napravovat chyby jenž napáchal jsem
Chci se pouze Tvému srdci darovat
Abych mohl to Tvé uzdravovat

Nechci jenom v samotě tmy usínat
Chci ve Tvém srdci se rozjímat
Nechci sám po smrti být
Chci více s Tebou žít

PÁR SLOV V TICHOSTI
S ránem novým nový den
Otevři svá očka, už to není sen
Hnedka z rána pohladit Tě
Ze špatného snu utišit Tě

Prosím Tě o malý milý úsměv
Jsi můj strom a já Tvá větev
Jsi studánka čistá, já z Tebe piji vodu
Jsi láska, mír i úsměv co do mne vnáší svobodu

Už ani nevím kolikátý je to den
Co připadá mi vše jak Tvůj špatný sen
Jsi přesto ale moje slunce, měsíc, hvězdy
Snad nezůstanou pouze těch slov kresby

Už je večer, končí den
Za chvíli zas zdát se Ti bude sen
Snad splní Ti všechna přání Tvá
Tys nikdy nebyla rozmarná

Tvá přáníčka jsou výstižná
Kéž splnit Ti je Pán Bůh dá
Já k němu modliti se budu
Aby potopil tu těžkou rudu

Snad pak s ránem dalším dočkám se
Že přání Tvá a slova má nám splní se
Oba se zas spolu zasmějeme
Láskou věčnou zahřejeme

PETŘE KRATOCHVÍLOVÉ
Lásko Ty má jedinná
Touhou po Tě umírám
Lásko Tys má jedinná
Sám sebe za to proklínám

Asi Ti to ubližuje
I když nerad takto činím
Srdce mé se ale přibližuje
Řekni pravdu, sním?

Pokuď ano, ať už nikdy neprobudím se
Pokuď však ne, ať už nikdy neusínám
Rád totiž k Tobě půjdu rozdat Ti se
Jsi ženou, kterou neustále v srdci mám

Slov pro Tebe lásko nad tisíce
Činů připraveno dvakrát tolik
Vidím Tě však pár hodin do měsíce
A myslím na Tě milionkrát tolik

Mohli bychom však jednat líp
Jen se přestat obávat
Vždyť chováme se jako vtip
Na nás dvou bychom měli zakládat

Základ nutný pro oba dva je
Kde však začít hádankou
Pravá láska jistě ukazuje
Zapomenout minulost je podmínkou

Na minulost však nemyslet nejde
Nejen Tobě, ale i mě
Spolu nám určitě půjde
Pokuď sním tak probuď mě!

Já láskou k Tobě pomatený
Srdce své už nepoznávám
Kéž bylo by už zotavený
Jenom Tebe Peťko rozpoznávám

ANO LÁSKO! Mluvím k tobě
Nádherně Tvé jméno zní
Nacházím se v jiné době
PETRA KRATOCHVÍLOVÁ! Tak Tvé jméno zní

Doufám jen že neurážím duši Tvou
Nerad Ti sám ubližuji
Nechci zůstat špatnou vzpomínkou
Rád ve Tvém obětí lásky se zdržuji

ZE SRDCE PRO SRDCE DO POSLEDNÍ KAPKY NADĚJE 2/3

PRO ŽIVOT
Tvé rty se chvějí... když spíš
Zdají se Ti sny... Ty sníš
Já rukou svou hladím tu Tvou
Miluji Tě Lásko... v mém srcdi slova jsou

Víčka zavřená a za nimi obrazy
Když ruka má hladí Tě a Tvůj dech provází
Zlý sen se Ti může zdát
Proto Lásko nejdu spát

Chci chránit Tě ve dne v noci
Udělám to... mám to přece ve své moci
Budu navždy střežit srdce své
To je totiž v moci Tvé

Jak ten sen je i realita
Přátelství však není banalita
I tak k Tobě láskou prahnu
Do přátelství hold nezasáhnu

PŘÍSAHA
Jako první člověk na měsíci
Ty nacházíš se v mém srdci
Jako člověk nejhlouběji pod vodou
Pro mě jsi Ty potopou

Utápím se v moři lásky
Očka její, jste mé krásky
Ruce Tvé, když pohladí jsou vánkem
Jít spát a usnout věčným spánkem

Spát pouze ve Tvém srdíčku
Z něj šeptal bych Ti miláčku
Šeptal bych Ti upřímnou radost
Sobě dával bolest i Tvou starost

Kolik lásko nám zbývá let?
V naději své jsem snad se nesplet
Naděje jenž jen milimetr měří
Šťastněji však, když v ni věřím

S tím co vím těžké naději neztratit
Už nikdy, nidky nechci lásku naší potopit
Potopím se do hlubin pro ni
Uchopím a vytáhnu ji

Snad bude potom opět volně dýchat
Už nebudou ji ničím píchat
Pak křídla nám dvoum vykouzlím
My dva s naší láskou poletíme do výšin

Tam poprosíme Pána Boha
Ať naši lásku u sebe nám schová
Bude tak na nejbespečnějším místě
Nikdo neublíží ji, to vím jistě

Vše co sdělil jsem i učiním
Po strachu, zmatku i bolesti sám uklidím
Dám Ti vše co potřebuješ, uvidíš
Co Ty miláčku na to? Odpovíš?

SLOVA UBOHOSTI?
Pociťovat beznaděj a k tomu milovat?
Jen blázen by mě mohl za to litovat
Sliším slova co z lidí jdou
"Můžeš si za to sám, je to vinou tvou"

Škody Lásce napáchal jsem víc než dost
Zničil jsem tím ten náš most
Most jenž znal cestu k Tobě
Teď už tma se sbírá v hrobě

Soudný den se lstivě plíží
Mnoho lidí jen přihlíží
Já však hledám jistou naději
Jak na světě býti raději

Avšak co stát se má se stane
Mé srdce pouze k Tobě plane
Bolesti však už bylo dost
Nezbyde po mě ani kost

Do hrobu v temné noci ulehnu
K Lásce víc se nesehnu
Za bolest jenž sjem Ti dal okusit
Životem svým chci zaplatit

S ránem novým však opět vstávám
Jak nemrtvý se pokulhávám
Vidím opět naději
Proč se však už nesměji?

Naděje je má láska stálá
Když nevrací se k mému srdci, v hrobě dlím
Je z Tebe už pouhá skála?
Neumím žít s přátelstvím

Najdi prosím mému srdci lék
Bez něj mám jen velký strach
Dej mi prosím láskyplný polibek
Žvot můj nebude pak jen krach

Zemírat pak taktéž přestavu
Jako sémě které zasadíš
Vím že nemáš správnou představu
O tom co pak svému srdci si sklidíš

Sémě lásky zasaď prosím
Neváhej už ani chvíli
V náruči své Tvé srdce nosím
Neuvěříš té mé píli

Změnou v životě jsem procházel
Díky Tobě pro Tvé srdce
Pak o Tebe zas přicházel
Díky mě či snad za mé srdce?

Poslední co vím je láska má
A ta pouze Tvému srdci náleží
Když však chybí mi láska Tvá
Na životě víc nezáleží

HLUPÁK JSEM
Zázraky se nedějí
Už rozloučil jsem se s nadějí
Pouze bolest lásky v srdci mám
S tím už toho moc nenadělám

Dal jsem šanci, příležitost
Pro mé srdce pouhá krutost
Avšak radovat se snažit budu
Ty ztratila jsi svou těžkou rudu

Rudou pro Tě byl jsem sám
Jen špatný pocit z toho mám
Když vzpomínáš si jen na bolest
Já nezmůžu se na protest

Nejde ani protestovat
Smím jen Tebe politovat
Že strávila jsi semnou temnou noc
Já vím, bylo toho moc

Krutost za krutostí já přinášel
Sílu Tvou Ti unášel
Jako temný anděl smrti byl jsem
Duši Tvou jen utopil jsem

Už není mi pomoci
Buď ráda, už nemám Tě ve své moci
Ale věř, že nerad jsem Ti ubližoval
Jako hlupák jsem se pohupoval

Já bral Ti pouze života sílu
Ty ve zlepšení jsi měla víru
Tvá víra jako hnací motor byla
Když stratil jsem Tě, víra ve mě zbyla

Teprve pak pochopil jsem skutečně
Co milovat znamená srdečně
Změna náhle byla tu
Ty máš už ale jinou záplatu

Záplatu na ty díry v srdci
Které způsobil jsem před svou změnou kruci
Proč nepochopil jsem důležitost změny dřív
Bylo by to teďka jistě lepší než dřív

Hlupák jsem byl největší
Přítomnost mi o tom svědčí
Ztratil jsem co miloval jsem
I tak ale budu milovat jen

S mou bolestí, s neštěstím
Na ta rána se fakt netěším
Budu ale muset vždycky vstávat
S minimální vírou Tě očekávat

DIDOU!

PODĚKOVÁNÍ
Když usínám tak s k Tobě s láskou
Jakmile usnu, jsi jen Ty mou kráskou
Mrzí mě ale, že není co ve snu je
Jednou Ti mé srdce jistě poděkuje

S láskou v srdci usínám
Je to chvíle kdy pro sebe Tě mám
V mém snu se držíme pouze za ruce
Jen srdce naše buší prudce

Rty čekají na polibek
Na srdce bolest to však není lék
Obětí nás v mrazu zahřívá
Kdo z nás si ten okamžik víc prožívá?

Nehodlám se s nikým hádat
Budu pouze předpokládat
Že láska skutečná je věčnost
Mám k Tobě lásko jistou vděčnost

Za život, k němuž jsi me probudila
Správným směrem popudila
Děkuji Ti tedy srdcem svým
Víc ale už nepovím

PŘIPRAVEN O MOŽNOST NÁPRAVY
Jak spoután řetězy jsem spoután svými chybami
Třeba i jen vzpomínkou na to jak jsme se objímali
Je ryzost lásky to, co z toho plyne?
"Ne!" a můj sen se rázem rozplyne

Jednolitost bolesti a žalu drtící silnou neopětovanou láskou
Jednoduchost vzdávání se, a státi se pak jen sázkou
Lidi, lidi vsází se, že nemiluji
Že prý nacházím se v beznaději

Já však říkám, že miluji
Že nemít možnost nápravy je beznadějí
Ačkoliv si tak nepřeji, ďeje se
Týrám a trápím se, tak usmějte se

Váš úsměv pro mne ránou bude
Kdo jen tuší co zde po mě zbude?
Vzpomínky na bolest mnou danou
Duši mou temnotám zla prodanou

To však ale nemohu chtít
Klidně dovolím si klít
Chci totiž vám svou proměnu dokázat
I když proměnu tím nepodaří se mi v mé lásce prokázat

S tím jsem smířen, musel jsem
Jinak pouze v beznaději zmítal bych se... Jen
Mám možnost dokázat co potřebuji
A té šance nelituji

Budu dělat co ve své moci mám
Zázraky však nečekám
Neměním se totiž pro svou lásku
Dělám to abych vyhrál vaši ubohou sázku

Co však pro mne těžké je
Je to, že není pro mne naděje
Naděje dáti radost těm jenž miluji
Své bolesti vám dané čím dál více lituji

VZDÁT SE JE NEMYSLITELNÉ
Jako sůl je rozpuštěna v moři i oceánu
Tak i můj život mění se jen v jednu ránu
Bolest rozlévána v mém těle po mnoho dní
Stíne, život můj mi beroucí, raděj vypadni
Nehodlám se totiž své lásky vzdát
I když momentálně mi umí bolest dát
Je-li ale bolest to co láska dává
Vím tím, že určitě je to ta pravá
Nehodlám se na ni nikdy zapomenout
Ale vždycky na její krásu rozpomenout
Nechci hledat žádnou jinou záplatu
Raděj koupat se budu jen v blátu
Ať lidi jiní zabijí mne, když neunesou moji lásku
Ať rozdrtí mé srdce a zavraždí mou duši, já myslet budu jenom na svou krásku
Hlavu ať klidně oddělí mi od mého bídného těla
Láska uchrání mě a bude jenom jedna střela
Zemřu kdy láska mi to povolí, ne až budete chtít
Zatím bolest mi do srdce dává... žiju a je mi líp
Je mi lépe s mou láskou kterou jistou dobu nemám
Budu těžkej sobec a ten zbytek nikomu jinýmu nedám
Ani jiné děvče nepolíbím, ani neřeknu že mám ho rád
Já to totiž nebovedu, umím pouze tebe milovat
A tak tedy skončím co doteď na jazyku měl jsem
Pro zradu v lásce už dávno lásko nejsem

MOU VINOU
Když nemocnou duši člověk v sobě má,
Světu okolo sebe ironicky se jen usmívá.
Bez nálady se prohání sám tímto světem,
A přání v sobě nosí: "Stát se větrem!".

Krok za krokem člověk smutně kráčí dál,
Jen aby nepotkal radost, které by se opět bál.
V úpěnlivém žalu, stesku, bolesti,
Nemít svou Lásku je mé neštěstí.

Avšak že nemám co stále v srdci nosím,
Vžyť jen já si svými chybami sám nohy kosou kosím.
Ublížil jsem své Lásce velice,
Ztratil ji v kraťoulinké chviličce.

...A MOHU SI ZA TO SÁM!

ZE SRDCE PRO SRDCE DO POSLEDNÍ KAPKY NADĚJE 3/3

OBĚTÍ PRAVÉ LÁSKY NIKDY NEOMRZÍ
Jedinné Tvé obětí se stalo spásou a útěchou mé lásce
Když mé ruce na Tvou žádost obejmuli Tě krátce
Zachvělo se mi srdce touhou po Tvém úsměvu
A zlý havran dává neustále místo ke hněvu

Havranem temným však nejsem já, to ne
Je jím láská neupřímná co začala jiného smutného dne
To Tvé obětí ale stalo se mi přeci spásou
A opět jsi mne okouzlila svou nekonečnou krásou

Mám na mysli krásu Tvé hladké duše
Do Tvých oček já zas pronikl netuše
Bylo to v nich dnes velmi jasně napsáno
My opět lásko spolu budem, stojí v knize lásky napsáno

Láska nás dvou je totiž opravdu ta pravá
Až budem opět spolu, bude konečně nekonečně zdravá
Zapotřebí totiž bylo co stalo se a jak to doteď dopadlo
Tvé srdce ale to mé dneska znova do své moci popadlo

A co ten havran temný vlastně na to?
Pohledem svým dal mi jasně najevo: "Nestálo to za to!"
Že vztah s Tebou není ten co by konce neměl
A já šanci dostal, díky lásce, kterou jsem ani na moment k Tobě neopoměl

Brzy setkáte se znova srdce naše
Již velmi brzy najdete se opět oči v akáše
Když nastane ten den, kdy bloudit světem přestaneme
Požehnání jen od Baka spolu dostaneme

Bak je totiž moudrý a velmi spravedlivý
Je to bůh Tvého srdce, což je nekonečně pohodlný
Požehnání dostaneme i od mého Boha
JHVH je jméno mého Boha

Dnešní malé obětí navzájem si opětované
Jako znovu srdce sobě si navždy darované
Darovné však už dávno v minulosti křehké
Nalézt ten jediný pravý pocit bude jistě už neskonale lehké

DĚDOVI
(Přes dědu Bohu)
Děkuji Ti za to, že jsi tak rozumný.
Děkuji Ti za to, že jsi Veselý.
Děkuji Ti za Tvou oddanost a důvěru,
za to že jsi odhaloval mou nedůvěru.
Díky níž Tě momentálně obdarovávám,
tím že láskou Tě jen požehnávám.
Jsem Tvé jedno velké díky,
Rád vyplním všechny na duši dírky.
Jsem Tvá věrná láska,
Jenž Tvou zásluhou promne není sázka.
Víru jsi jen podpořil,
A náš kontakt zpřístupnil.
Jedinné co smysl Tobě dává.
Je mé a Tvoje ...
MÍT: VÍRU, MILOVAT, OBDAROVÁVAT, SMÁT SE, VĚŘIT, NEBÁT SE, LÍBIT SE.


Druidský Háj
Keltové
Návrat Keltské kultury
Kde je domov Keltů
Keltský Rok
Keltské Náboženství
Druidi
Poděkování
Druidry today
Wyda

Kult zvaný Wicca


Sídlo Pátého Gnóma
Analogická Aspekce
Magie - úvaha
Minulost a současnost
Stalo se
Odevzdání negací
Tranzmeditace
Zrcadla a sugesce
Pozitivita
Pozitivita 2
Uvědomění času
Esoterní věm
Materializmus
Mazlíčci
Hypnóza a sugesce
Básně

Anketa č.1
Anketa č.2

 

© by My:-) Web Design by HEXX. Veškeré texty a grafika jsou majetkem jejich autorů a nesmí být bez souhlasu autora nijak použity. Vyjímkou jsou citace textu z těchto stránek. U takto použitého textu misí být uvedeno jméno autora a odkaz na tyto stránky.