Hlavní Stránka
Novinky
Co že je ta Magie
Bylinky
Kalendář 
Zvěrokruh
Symboly
Meditujme nad hudbou
Šťastné Číslo
Co prozradí Oči
Knihovna
Zásady 

Humor
Studie Santy Clause
Kult KARI

Jak si léčit nemoci

Vesmír jako Hologram
Salemské Procesy

Naše úvahy 

Učíme se magii
Předmluva

Učíme se Tarot
Předmluva
Jak si vybrat Tarot
Staráme se o Tarot
Poznáváme obrázky
Vykládáme 

Udělej si Sám
Jak na Róby
Jak na Rituální Nože
Jak na Oltář
Jak na Zbytek 

Odkazy
Autoři

Vsupte do naší knihy návštěv a zaznamenejte tam nějaký svůj postřeh, zkušenost, nebo připomínku k našemu webu. Děkujeme.


Počítadlo přístupů

BlueBoard.cz - Počítadlo zdarmaBlueBoard.cz - Počítadlo zdarmaBlueBoard.cz - Počítadlo zdarmaBlueBoard.cz - Počítadlo zdarma


Naše Ikonka

Toto je ikonka našeho webu. Budeme moc rádi, pokud si ji umístíte na svých stránkách.


 

Rozhovory v mezistavu myšlení AlfaOmega

31.1.2003

(spojení se strážce člověka se mnou)
(Zničeho nic se mi v životě začalo dít příliš mnoho zvláštních věcí, které mnoho 
lidí nedovede pochopit, a proto mne odsoudili jako psychopatického blázna. Co však v 
tomto případě se stalo je: Večer, když šla má milá holka spát, začala mluvit ze spaní. Já 
se jí začal ptát na různé otázky a skrze její hlas mi začal odpovídat její strážce, který mě 
převážně jen varoval. Text zde, krom kurzívy je opsán z nahrávky, kterou jsem bezpečně 
uschoval. Důkazy tedy mám! Dodávám ještě zkutečnost, že jména existujících k jejich 
bezpečnosti neuvádím a používám vytvořená pseudonima, a ty jsem zvýraznil podtrženým 
textem, jelikož se s těmito jmény na pásce nikdo nikdy nesetká.)
???
STRÁŽCE: Ty hodně přemýšlíš.
JÁ: A kdo to byl.
S: Nepřemýšlej a poznáš pravdu.
J: Nechci to poznat.
S: Tak proč se ptáš?
J: Jen jestli víš i o tomhle snu. (Ach jo, nebuďte takoví... Prosím. Chovejte se k 
bytostem co nejúctivěji, jinak budete je sluhy. Sloužit budete své slepotě, a to je jen 
škoda.)
S: To jak si myslíš, že je to nestvůra? Není nestvůra, je krásná.
J: Kdo? Ten Démon?
S: Ne. Neříkej, že by tě to nefascinovalo, vidět to někdy jindy, tak se ti to líbí.
J: Někdy jindy.
S: Co někdy jindy?
J: V minulém čase jsem přemýšlel úplně jinak než teď.
S: (ehm) To je jasné.
J: Takže teď už se mi to nelíbí.
S: Svým způsobem jo. Tě to láká, jinak by ses na to furt neptal a nepřemýšlel by jsi 
nad tím.
J: Ptám se na to, abych to mohl zastavit.
S: Co chceš zastavit? Zachránit sebe?
J: Nejenom sebe, všechny!
S: Xantru?
J: No... Intanii!
S: (ehm)Život není věčný.
J: No, jako není. A třeba proč si nepamatuju na své sny?
S: Pamatuješ.
J: A proč si je nemůžu vybavit?
S: Protože jsou uvnitř tebe. A své sny částečně kreslíš na papír.
J: Třeba ten poslední obraz?
S: Poslední ne.
J: (ehm) Ten který Intanie označila za důležitý? (Označila obraz, který kreslila skre 
mne démonická bytost.)
S: Proč mluvíš o Intanii?
J: Protože ji miluju!
S: (ehm) Jste zvláštní, všichni. (Hups!)
J: A ty sji kdo?
S: No já jsem já.
J: To je?
S: No já!
J: Dobře. A co to s těma hadíma očima?
S: Když se podíváš na zeď, vidíš plno obrazů.
J: No, a kdo ne?
S: Oči na zdi.
J: No... Kdo jsi?
S: Já!
J: To je co?
S: No já jsem Intanie.
J: Tak jo.
S: (ehm)
J: A můžeš se podívat do jakéhokoliv snu?
S: Nevím.
J: A zkoušela jsi to někdy?
S: Nevím.
J: Tak si vybav prosím, jestli můžeš, ten sen o tom ohnivém Démonovi. Co se dělo v 
tom snu? Můžeš mi to říct? (Většina snů byla astrálním cestováním mne a mých přátel 
společně, tehdy jsem si to ale zcela neuvědomoval. Hold než se člověk stane chytřejším, 
musí se přesvědčit o své hlouposti, aby si ji mohl určit za svého nepřítele, a s tím pak 
teprve může bojovat.)
S: Nevím.
J: A zkusíš to?... Kdo tam byl? Všechno?
S: Ty, Xantra, Ohnivá koule... duše, Intanie.
J: Dál? Co je ta ohnivá koule?
S: Hádej.
J: Ne, já nechci hádat. Víš to? (Být slepec bylo mým privilegiem zbytečných jednání 
a bytí jsoucna mne samotného.)
S: Tvůj problém!
J: A víš to?
S: Třeba ne.
J: Co to může být, Démon? Byl to Démon? (Démon je záporná bytost, jejímž 
úkolem je páchat negace kde to jen jde, a jak to jde.)
S: Poslané myšlenky.
J: Komu?
S: Všem.
J: Má v tom prsty i Oroktor? V tom co se děje?
S: Jména nejsou důležitá.
J: Já vím že ne. Má nebo nemá?
S: Nevím.
J: A ten sen o tom lese? Můžeš si ho vybavit?
S: Nevím. (ehm)
J: Až si ho vybavíš, řekneš mi co vidíš?
S: Co chceš?
J: Tak mi řekni co vidíš.
S: Stromy.
J: Dál?
S: Bez korun, propast, sráz nebo něco takového.
J: Jsem tam?
S: Jó i ne.
J: A je tam úplně někdo jiný ještě? Je tam Xantra třeba?
S: Na kraji.
J: Propasti?
S: Kouká se... Nechápe.
J: Můžeš si s ní promluvit? Zeptej se ji, jestli mne neviděla.
S: Neslyší! Má strach.
J: Tak na ni zavolej.
S: Spadla by.
J: A ty děláš co?
S: Hledám.
J: Mne?
S: Ano!
J: Myslíš si, že mne najdeš?
S: Chci tě najít.
J: Já vím, že tě najdu.
S: Jo?
J: Ano!
S: Tak se ukaž.
J: Příjde čas.
S: Čas není!
(Nahrávání se přerušilo, jelikož jsem nahrával na silně poškozenou kazetu, která 
byla laicky spravovaná. Chybí tedy malá část rozhovoru.)
???
S: Co chceš vědět?
J: A jak vypadá ve tvých očích?
S: V očích tvých, Xantřiných?
J: Tak třeba v mých.
S: Ve tvých? Pokaždé jinak.
J: V Xantřiných?
S: (ehm) V Xantřiných?
J: Je to ta bytost v kápi s bílou tváří?
S: S tou kosou?
J: (ehm)
S: Kosa! Tma je bílá...
J: ...Světlo je černé.
S: Ano!
J: Vzpoměla by sis teď na ten verš, na ten rým? (Text mé přítelkyně z jejího srdce, 
který tvořila její bolest.)
S: Nevím který.
J: S těma barvama duhy. Jak to bylo celé?
S: Myslím, že si nevzpomenu.
J: To nevadí!
S: NECH SE SLUNCEV VÉST, KAŽDÝ PAPRSEK DUHOU JEST. TĚCH BAREV 
JE POUZE ŠEST. (ehm) KONČÍ TA CESTA, ZAPADÁ HVĚZDA.
J: To je celé?
S: AŽ UBYDE JEDNA BARVA... (ehm)
J: Bolí tě něco? Kromě ledvin?
S: Srdce!
J: Jakto? Proč?
S: Nevím.
J: Dá se zapomenout na tu bolest, utlumit ji?
S: Ano!
J: A uděláš to?
S: Možná!
J: To znamená co?
S: Nevím... Vnímat... Zkoušky.
J: Co byly zkoušky? Třeba...
S: Všechno je zkouška.
J: Každá vteřina?
S: Zase čas. (úsměv)
J: Dobře, jsem člověk.
S: Aha.
J: Žiju zde v prostoru, kde ten čas existuje.
S: Omlouvám se. (Je známo, že negactivní bytosti se chovají otorchu jinat a jiným 
jinak smysl dávsjícím způsobem. Horším!)
J: Proč? Měl bych se snad omlouvat já, jestli jsem urazil.
S: Nad tou primitivností?
J: Mou primitivností?
S: Všech lidí!
J: Tak co jsi potom ty?
S: Intanie. (Ani na moment jsem nezapochyboval nad tím, že toto je lež pro 
neuvědomělost. Jelikož jsem byl uvědomělý, bylo mi jasno že tomu tak není. Ten kdo 
není úplný zaslepenec, rozhodně pozná jak jedná člověk a jak skrze něj jedná někdo 
absolutně jiný.)
J: (ehm) A tvá duše?
S: Ty máš taky duši.
J: Mám. Jména nejsou podstatná, že? Ale jestliže mám dělit na dobré a zlé, co jseš 
ty?
S: To nemůžeš ohodnotit sám sebe.
J: Tak já říkám, že dobré. A to nejlepší co jsem kdy potkal.
S: Ne!
J: To nejčistější, na duši.
S: Mýlíš se.
J: Proč?
S: Zvířata jsou čistější.
J: Ano. Dobře, souhlasím s tebou. Ale z lidí jsi nejčistší ty.
S: Neznáš všechny, abys to mohl posoudit.
J: Z těch co znám, ale to už jsem říkal.
S: Můžeš se mýlit.
J: Jestli na nějakou takovou informaci příjdu, tak ti ji povím.
S: Když byla na tebe zlá... teda byla jsem na tebe zlá. (HI)
J: Byla Petra na mne zlá? Nebyla na mne zlá!
S: Byla!
J: Nebyla!
S: Byla!
J: Nebyla!
S: Byla!
J: Nebyla!
S: Byla!!!
J: Nebyla!!! Kdo jsi?
S: Já.
J: A on je co? O co se snaží? Napadnout tvé tělo znova? Intanie je hodná, milá.
S: Zničíš ji čistou duši.
J: Ne, já ji nezničím! To ty, pokud ji nenecháš. A já nejsem ty.
S: (povzdechy, kňourání)
J: Co je?
S: (zývnutí, protáhnutí)
J: Proč si myslíš, že na mne byla zlá?
S: Proč si myslím, že byla na tebe zlá?
J: Ano! Co bylo zlé?
S: Všechno!
J: Omyl. Já si myslím, že to bylo to správné. Zlé bylo to, co se ji dělo předtím. 
(Intanie se probrala) Miluji tě!
I: Já tebe taky, víš? ...?
(Jelikož se má přítelkyně probrala ze stavu tranzu, vypnul jsem nahrávání. 
Zanedlouho však opět usnula hlubokým trazovým spánkem.)

???
S: Vím!
J: Proč? Bojí se nás? Nebo si myslíš že brání něčemu?
S: Ho se bojí!
J: Ho?
S: My se ho všichni bojíme.
J: Ale proč se mu potom stavíme, když z něj máme strach?
S: Člověk už je takový, taky zabíjí tygra a má z něj strach. Člověk zahubí to, z čeho 
má strach. Víš?
J: Jo... Takže, podle tebe by bylo správnější, kdybych ho nechal dělat bordel? 
Tady? Mezi náma?
S: Bordel? (úsměv)
J: Myšlenkový bordel. (mentální)
S: Neznám to slovo. (Člověk by ho asi znal.)
J: Co? Tak nepořádek.
S: Chaos v myšlenkách?
J: Ano!
S: Aha. Hledáš radu?
J: Asi jo.
S: Tak proč to máš v hlavě a neřekneš to nahlas? (Nikdy jsem si nepovšiml, že by 
mi má přítelkyně četla myšlenky.)
J: A řekneš to za mne? Prosím? (Je zbytečné bytosti zkoušet, bohužel jsem to ale 
tehdy dělal.)

S: Hlavně se nepohádejte!
J: Nikdo mezi nikým, že?
S: Ano! Hlavně Xantra, ty...
J: Xantra se toho bojí hodně.
S: Ano! Se pohádáte a bude to horší a horší. Propast se zvětší a spadnete.
J: Můžu tě o něco požádat? Podíváš se jak je teď Urudastovi? Prosím.
S: Urudast je s Xantrou. (Zajímavostí je, že byl hmotně ve španělsku již tři měsíce. 
Ale to že byl s Xantrou by mělo být jasné všem. Hlavně teda to, jak to bylo možné.)
J: Baví se spolu telepaticky, nebo v srdci?
S: Ano!
J: A v tom španělsku dělá co?
S: Bolí to.
J: Ho? Proč nemůže zavolat?
S: (povzdechy)
J: Co tě bolí?
S: To je těžké.
J: Tak... Si představ nějakou zelenou planinu, se zvířátky, slunce září...
S: Září, v zadu září. Krásné. To je krása. Jen natáhnout ruce. (Místo, kudy člověk 
bloudí při přechodu do říše mrtvých. Kdyby se rozhodla, mohla by jít. Ale toto 
prostranství je individuální.)
J: Nebudeš je natahovat, že?
S: Klid. Tam by šel každý. Baček! (úsměvy) Baku! (Bak byl za života mé přítelkyně 
pes, vnímá ho jako Boha, Příroda je její Bůh... Zvěř a konkrétně Bak.)
J: Můžeš si ho pohladit?
S: Baku. (úsměvy) No pojď sem. (úsměvy) Baku pojď. Ták je hodný. Hodný!
J: Může tam třeba za tebou přijít Kasanut? Kdybych ho o to požádal přes tebe? 
(Člověk, který byl můj velmi dobrý přítel a zemřel ve svých osumnácti letech. Zajímavé 
bylo, že čtrnáct dní před onou nehodou dal poselství své sestře a pověděl ji o jeho 
vlastní smrti.)
S: Neznám.
J: A zkusíš se zeptat, jestli tam může přijít? Že se ho ptám já.
S: On není u světla.
J: Není?
S: Ne!
J: A je tam někdo koho znáš?
S: Bak!
J: Nikdo jiný?
S: Pepík, Jůlinka. (Zvířata, jenž mé přítelkyní zemřeli.)
J: A jsou tam nějaký lidi?
S: (Ehm)
J: Andělé?
S: Napůl!
J: Ctějí něco?
S: Novou duši!
J: Prosím? (Uvědomění je zcela zajímavé, nikdy nebude nepřítelem, ale jen pomůže 
člověku se zamyslet a díky tomu se pak i může změnit... kvalitněji!)
S: Novou duši. Až příjde čas, správná chvíle.
J: Ještě není, že ne? (Strach ze stráty milovaného člověka na naši hrubohmotné 
úrovni.)
S: Jaký myslíš pojem tvého času?
J: Teď.
S: Co je teď?
J: Tento moment, tento okamžik.
S: Né. Né, tento okamžik né.
J: Á... (Jasnost této otázky je asi všem známá.)
S: Okamžik příjde!
J: Já vím, že tě úplně nerad tahám z toho dobrého, ale mohla by ses podívat ještě 
do nějakých těch snů? Jestli nechceš... Nemusíš!
S: To jak jdeš po cestě?
J: Třeba! Co vidíš?
S: (Ehm) Ulice prázdné. Ve tmě mlha. Ty se otáčíš, a je ti úplně horko. Pot z tebe 
valí.
J: Co je kolem?
S: Mlha.
J: Jenom mlha?
S: Ne! Stíny.
J: Kolik? Můžeš je zpočítat?
S: Jeden, dva...
J: Dva stíny?
S: ...tři!
J: Tři?
S: Ano!
J: Chtějí něco?
S: Ano!
J: Mluví něco?
S: Myslíš že stíny umí mluvit? (Umí stín něco chtít? Myslím, že jsem byl napřed.)
J: Myslíš že je zhmotněn myšlenkou? (Magický kon.)
S: Víš, stín konkrétně nemluví, on vyšle jenom myšlenku, ale nemluví. (Otázka 
pojmenování, pro úplnost jde opět o telepatii.)
J: A můžeš zachytit tu myšlenku?
S: Musíš ji jenom cítit... Cítit. (Žeby princip telepatie? Celé magie? HI!)
J: A co chtějí? Podle tvých pocitů?
S: Ti dávají zkoušky. (Zasvěcení, bohužel bylo tehdy démonické.)
J: Jen to? (To jsem byl hlupák, co?)
S: To je každý tvůj sen, zkouška. Každý, jak tomu říkáš? Den? (Čtení myšlenek, 
chvilka pár vteřin?.) Den... Den.
J: (úsměv)
S: Jo. Den!
J: A jak tomu říkáš ty?
S: To není.
J: Koloběh světla a tmy?
S: Ano. Tříští se obraz.
J: Jak vypadá ten obraz?
S: Popraskaně.
J: No... To mne napadlo. Je to zrcadlo?
S: Ne. (Jen něco na ten princip. Obraz jiné reality, asi astrál nebo mentál.)
J: Rozbyl ho někdo?
S: Někdo?
J: Já?
S: Ty jsi v něm. (Mám teď dojem, že bylo poukázano ma mou schyzofrenii. 
Schyzofrenie je ale pojem jen psychiatrů, člověk zabývající se magií umí vidět rozdíl. 
Rozdíl mezi schyzofrenií a posedlostí. Posedlost je buď uvědomělá nebo neuvědomělá, 
ovládána tím kdo je posednut a nebo bytostí, která posedá člověka. Evokace mohou 
být to první, pokuď člověk ví jak.)
J: Jsem tam uvězněný?
S: Uvězněný ne.
J: Co se děje dál?
S: Praská to. (vzdech)
J: Co je?
S: Bolí.
J: Tebe nebo mne?
S: Oba.
J: Co se děje? Proč to bolí? Snaží se nás něco rozdělit?
S: Ano!
J: Jsou to takzvaní démoni?
S: Jo vlastně, co je ten... No!
J: Jo? Kdo to je?
S: Jak ty říkáš.
J: Démon?
S: Takzvaný.
J: Takzvaný. Čeká pořád na mne?
S: Proč si stále myslíš, že jsi ten nejdůležitější?
J: Koho chce?
S: Všechny.
J: Čím víc duší, tím líp že?
S: Ano! Musíš být opatrný i Xantra.
J: I ty!
S: Ano. (Je zřejmé, že i bytosti mají svou vlastní inteligenci a tudíš občas s jinými 
nesouhlasí a tvoří tímpádem také rozdíly.)
J: Jestli se budeš bát, tak si pozvi Bačka, ať je s tebou.
S: Baček je vždycky semnou.
J: Tak vidíš. Takže se nemusíš bát. Co vidíš dál?
S: Xantra bloudí.
J: Všichni bloudíme, že? Mlha nás rozdělila?
S: Ano!
J: Je ta mlha hmotná? Není to obyčejná mlha, že? ( Takovou mlhou bývá ve většině 
případů naše vlastní podvědomí a nebo negativní bytosti, které se nám nehodlají 
ukázat.)
S: Ne!
J: Takže to může být opět takzvaný démon?
S: To jsou asi vaše zmatené myšlenky.
J: I tvé? Nebo ty víš všechno?
S: Nikdo neví vše.
J: Víš ale podstatnou část. Myslíš si, že máš řešení?
S: Každý má v sobě část řešení.
J: Jsme něco jako hlavolam?
S: Ano! Přemýšlíte složitě. (Svatá pravda, člověk přemýšlí složitě.)
J: V čem je ta jednoduchost? V jednotě... Lásce?
S: Ano! (Musím dodat pro zachování rovnováhy, že to samé platí i pro negace. 
Stejný princip jiných vlastností a citů.)
J: Co se stane když budeme poraženi? Jak to bude vypadat potom? Můžeš se na to 
podívat?
S: Zemře, drogy, sebevražda.
J: Kdo zemře? Mluv se jmény prosím.
S: Jména jsou těžká.
J: Zemře Intanie?
S: Teď ne!
J: Kdo?
S: Teď ne. (Tímto bylo myšleno: "Né teď, jelikož děláš záznam.")
J: No já vím, že teď ne. Ale co tím chceš říct?
S: Myslíš to léto?
J: No.
S: Proč ti musím číst myšlenky, a proč je neřekneš nahlas?
J: Dá se tomu zabránit v tom létě? (Nejhorší pocit který znám. Vědět vše o smrti 
milovaného člověka.)
S: Všemu se dá zabránit.
J: Takže tomu zabráním!
S: (úsměv) Představuješ si to moc jednoduché.
J: Já vím, že to nebude lehké. A vím, že pro to budu muset udělat hodně ze sebe, 
hodně ze sebe budu muset udělat. A vím, že se mi to nebude líbit. (Poslední větou 
poukazuji na mé podvědomí.)
S: Tvá trpělivost není věčná.
J: Tvá vytrvalost je... urážející. (AUVAJS!) (Tak za toto se rád omlouvám.)
S: (úsměv) Vy jste pošetilí.
J: Co?
S: Jsi sobec. (Byl bych vděčen, kdyby mne ona bytost mohla posoudit dnes. Snad 
by se jen opět usmála té jednoduchsti, ke které se dochází složitou cestou. To platí i 
pro magii a nejen. Nicméně nehodlám popírat, že měla pravdu.)
J: Proč? Máš nějaký důvod mi to říkat? (Žeby uvědomění, kterého jsem si 
nevšimnul? Momentálně ho vidím, jelikož jsem k tomu dospěl svou zralostí a 
zkušenostmi magie a psychologie na sobě samém ve spojení s Bohem.)
S: Ano!
J: Proč? Jaký je ten důvod?
S: Nejsi sobec? Ještě jsi!
J: (Ehm) (momentálně se za sebe v minulosti musím stydět, ale nikdy bych nemohl 
říci že jí lituji. 
Kdybych to udělal, ztratil bych svá uvědomění. Stal bych se terčem. Člověk by si 
měl uvědomit, že magie není hra ale život, a to rozhodně dříve, než začne jakoukoliv 
praxi, jinak se mu to může vymstít. Většinou to tak je, i u mě to tak podobně bylo. Rozdíl 
je v tom, že jsem si to předurčil v minulém životě, vybral jsem si poslání, ale o tom 
snad jindy.)
S: Ty myslíš opak? Jsi čistý? Jsi nahoře? (Výška astrálních sfér.) Nejsi!
J: Ještě ne.
S: Vidíš... Jsi sobec! (Díky!!!)
J: Tak to změním.
S: Bylo by dobře.
J: A jak?

???
(Konec kazety, ale následoval daleko zajímavější rozhovor mezi mnou a bytostí, která už 
ani nemluvila přes spící tělo mé přítelkyně, ale koukal jsem ji do očí. Do očí, které nejsou 
očima, ale bránou a podstatou oné bytosti. Prvně jsme se dohodli, že si rozhovor nahraju.)
???
J: Já bych se chtěl zeptat právě...
S: Proč se usmíváš? (Situace mi přišla komická, ale nechtěl jsem vzhledem k 
vážnosti dát to najevo, marně.)
J: (úsměv) Já nevím, možná jsem pako. Já fakt nevím. Jako... no... potom... (Jsem 
přesvědčen že tím vyšla pravda najevo, ale dnes bych se nebál být zcela upřímný. Jen 
jsem se nechtěl bytosti dotknout, ale lhát se nemá! NIKDY!!! A díky tomu jsem našel 
zase poučení.)
S: Začínáš zajímavými posuny... Nebo taky fascinující. Chtěl jsi se zeptat.
J: ano!
S: Na co?
J: Co zanenají ty dežaví?
S: (Ehm) Musíš to ke mě dávat tak blízko? (Bylo poukázáno na diktafon.)
J: Ano!
S: Proč?
J: Aby to bylo slyšet, není to dokonalý přístroj.
S: Nic není dokonalé.
J: Ano. přesně tak. V tomhle opravdu souhlasím.
S: Dežaví? (vzdych) Člověk už to jednou prožije...
J: Je to...
S: ...uvnitř sebe vize budoucnosti. Prostě máte pocit, jako kdybyste to už zažili. 
Hodně dežaví škodí, kolikrát jsou to špatné zkušenosti. Čili něco špatného. Třeba 
Intanie změnila dežaví.
J: No, tím, že o něm mluvila.
S: Chyba.
J: Ano! Bylo to s tou Rastantou, že?
S: Useklo ji to kus ní!
J: Já zato svým způsobem můžu, já jsem ji nutil k odpovědím. Je to tak? 
(Uvědomme si že uvědomění nebývají pro nás většínou moc pozitivní tím, jak zní, 
ale jsou pozitivní tehdy, když díky nim dovedeme sebe něco naučit.)
S: Ano! Nechce abyses za něco zlobil, je k tobě hodně upřímná.
J: Já vím.

S: A ty k ní ne! Tenkrát jsem... vlastně když se tě ptala... chceš něco vědět? 
Pamatuješ si jak tě prosila, ať ji řekneš další jméno? Neřekl jsi, řekl jsi, že žádné další 
není. Sám víš že je! (Bytost mi poukázala na to jak jsem se neúplně doznal k 
podvodům v lásce k mé přítelkyni. Jo, tak za tyhlety rány co jsem dal, za ty jsem 
schopen sám sebe i nenávidět. Jenže to nejde, stejně jako nejde sama sebe milovat. 
Takoví mágové nikdy nebudou.)
J: Jo!
S: Neřekl jsi ji to. A ona ti věří. Je moc hloupá, taky je za to potrestána. Za svoji 
čistotu je trestána. A budeš jí lhát ještě hodněkrát.
J: Takže to nějaké mé sebeobviňování je docela opodstatněné. (Momentálně už tuto 
větu beru jako nemístnou, jelikož je to jen výmluva, ale řekl jsem pravdu.)
S: Bodejď by ne, když to děláš vědomě. (Nejtrpčí sladkost kterou znám, je znát 
pravdu o sobě. Lepší je však když k tomu člověk dojde sám.)
J: Jak se v člověku vyznat? (Ehm)
S: Srdcem.
J: A já chci naslouchat. A já v hodně věcech ai naslouchám.
S: Už ano.
J: Ale není to dokonalé, že?
S: Ne!
J: (Ehm)
S: Trpělivost. (Je zvláštní mít pocit toho být skutečně něčemu podstatnému učen, 
nebo k něčemu být veden.)
J: A ty se na mě zlobíš?
S: Kdo teďka?
J: Třeba oba. (Rozvíjejte v sobě touhu po pravdě.)
S: (Ehm) Myslíš, že kdybych se zlobila, tak jak si myslíš, že bych s tebou mluvil? 
Vždyť tě má ráda.
J: To já ji taky! (Zřejmě jsem to do toho okamžiku tehdy úpřimně nedokázal. Teda 
určitě.)
S: (Ehm) Buďtě opatrní.
J: Budeme.
S: A to léto? Bohužel.
J: Bohužel co?
S: Vše se nepovede.
J: Tohle musí. Můžeš mi v tom pomoci?
S: Ano! (Děkuji ti za tvé uvědomění Baku, jelikož jen díky němu jsem prodloužil 
život. Stálo to opravdu mnoho, ale stálo to za to. Díky!!!)
J: Já vím, ale je to proti tvým zákonům?
S: (Ehm) Záleží na tvém jednání v budoucnu.
J: Jsem si toho vědom. A možná proto jsem to chtěl nahrávat.
S: Tvá paměť?
J: Krátká.
S: Výmluva. (Jistě, když člověk ztrácí paměť díky marihuaně.)
J: Ale já si to nebudu pouštět furt dokola.
S: Pamatuj si jen to co potřebuješ. Třeba si pamatuješ to špatné, jak si třeba byl 
malý, to si pamatuješ všechno do detailu.
J: Ne... nevím!
S: A na to krásné zapomeneš. Si toho nevážíš. Je to jenom pro tebe taková 
obyčejnost? Pro všecky lidi.
J: Já nechci aby byla.
S: Právě lidi jsou takoví. Ona je právě jiná.
J: Je no, okouzlující.
S: (úsměv)
J: Ale...
S: Přeháníš.
J: Věřím tomu, že prostě ji miluji kvůli tomu, jakou má duši. I když někdy musím 
sám sebe upozorňovat, ale věřím tomu, že má láska...
S: Na co se musíš upozorňovat?
J: Že to není tělem.
S: Tobě se líbí tělo?
J: Jsem člověk, komu se tělo nelíbí z lidí?
S: Intanii!
J: (Ehm) Ale v tomhle ji chápu. A já se učím podle ní, já si myslím, že ona je tím 
nejlepším učitelem tady mezi lidmi. (Jak si teď dovoluji povšimnout, přemýšlel 
jsem velmi nesprávně.) Ty? Ty bys byl lepší! (Pravda. Bytosti jsou lepšími učiteli 
(Guruy), než jsou lidé. Ovšem není-li v člověku přímo samotný Gurua. V těle 
utvořeném pro bytost, jako třeba Budha.)
S: Ona ví dobře. Já jsem s ní. Jenomže já vidím věci, nic víc. Jinak je to ode mne 
všechno.
J: A můžeš mi pomoci v něčem?
S: Jenom Intanie.
J: Jenom ona?
S: V čem myslíš? Vlastně já to vím.
J: (úsměv)
S: (úsměv) (Vzájemný telepatický kontakt vyvolává lepší pocit. Jak pro člověka tak i 
pro bytosti.)
J: A musím se tě na to ptát nahlas?
S: Jestli chceš... Já ti taky v duchu odpovídám. Tak klidně spolu budeme mluvit tak.
J: Já se bojím, že tě neuslyším. (Takové podcenění? Zbytečnost! Přecenění by ale 
bylo horší, že?)
S: (Ehm) Tak mluv nahlas.
J: Já bych potřeboval znát nějaký vzpomínky z dětství. Proč je ten můj život takový 
jaký je, Tak temný? (Již vím, že nešlo o dětství, ale o mynulé životy.)
S: Vybral jsi si svoji cestu, každý má svoji cestu.
J: Ale kdy se to stalo?
S: (Ehm) Dítě na tobě zůstane napořád. Jak budeš starý, dítě zůstane napořád. 
Vzpomínky uvnitř tebe. Ale byla chyba, kterou ses dal cestou. Dal ses tou špatnou, 
protože byla lehčí. (Jejda, dlaší zlatý princip. Ovšem záleží na člověku jak se na to 
zadívá.)
J: Ano! Máš pravdu. Máš vždycky pravdu! Proto se tě ptám. Protože já opravdu 
potřebuji poradit. (Vyplývá to ze změny sebe negativního na pozitivního.)
S: Stejně neposloucháš rady, i ty dobré rady. Kolik ti jich dala ona?
J: Nad miliardy!
S: A poslechl jsi?
J: Ne, byl jsem hloupý. (neuvědomělý) Hodně hloupý!
S: (úsměv) A jaký je rozdíl mezi mnou a jí? (úsměv)
J: Žádný!
S: Vidíš to! Nebo si myslíš, že je to něco jinačího? Toto posloucháš, ale jak kdyby 
obyčejného člověka neposloucháš. Je moc obyčejná! Proto neposloucháš. A 
obyčejnost je tak složitá. (Obyčejnost je i magie.)
J: Ne! To ne.
S: Pro tebe jo.
J: Jó no. Já nevím, já mám v tý palici nasráno, nebo já nevím jestli mne tolik 
vymazaly ty drogy, nebo...
S: Taky jednoduchá cesta, všechno svést na drogy. (Jistě, za své činy jsme 
zodpovědni jen my sami.)
J: Jako... Když řeknu drogy, tak to znamená, že za to můžu já.
S: Ano!
J: Já znám tuhle odpověď.
S: Já vím!
J: A... Je to těma drodama ta paměť nebo ne? Ty přechody, nebo...
S: Každý zapomíná, a drogy jo.
J: (Ehm)
S: Drogy mění hodně lidí. A nevíš co, kvůli těm chybám bude v budoucnu. Nejsi v 
pořádku uvnitř. Tě to hodně poznamenalo. (Další z mnoha pravd jenž nepatřili jenom mě!)
J: V tom dětství?
S: Né, aj drogy.
J: Ano! A hodně.
S: Ano! Vím, že ti prolétla myšlenka, jestli budeš mít vůbec zdravé děti. Jestli budeš 
mít děti. Je to tak?
J: Jo, přesně.
S: Ale Intanii jsi o tom nikdy neříkal. (V tento moment jsem žasnul, byl to nádherný 
pocit.)
J: Ne.
S: Vidíš to!
J: (úsměv) Ale tímhle bych se měl zabývat úplně jinak, ne? Třeby si o tom prvně 
zjistit nějaké informace, a pak se na to ptát. Pak o tom hovořit teprve.
S: A myslíš, že ona třeba neví nějaké informace? Třeba vím, že se mě chceš teďka 
zeptat.
J: Ale... Bylo by to správné? Jó, třeba by mi to usnadnilo... můžu nebo nemůžu? 
(Hloupá zvědavost, ale kdo chce bádat, musí být zvědav, že?)
S: Jednoduchá cesta je špatná cesta.
J: (Ehm) Tak neodpovídej. (Zde je důležité dodat, že zvědavost a otázky s ní 
spojeny by se neměly týkat zbytečností, které se dají zjistit i jiným způsobem. V 
tomto případě by se odpověď stala opravdu špatnou cestou, snad také pochopíte proč.)
S: Neodpovídám! Nezraď!!! Vždycky pikají nevyní. Ty jsi prošel bez trestu. Myslíš si, 
že máš smůlu, ale prošel jsi bez trestu.
J: No, já vím! Já tohle vím! To je taky dost... dost silný důvod k tomu, abych se 
nenáviděl. Protože nechápu, jak mi tohle všechno mohlo projít. Radši bych... (Když se 
člověk správně vloží do rovnováhy a studia magie, pak teprve pak pochopí, jak je 
možné, aby mu něco trestuhodného prošlo. V podstatě jsem učinil před Bohem pokání, a 
bylo mi odpuštěno nikoli zapomenuto a odpuštěno. Jen odpuštěno.)
S: Ale ona se taky nenávidí.
J: Radši bych vzal všechny ty útrapy těch lidí, i Sikostose, Amantipha (bratři), 
Xantry, mamky... Všechno bych radši vzal na sebe.
S: (úsměv) Amantiph si za to může sám.
J: To nevadí. Všech lidí, všech prostě! Protože já jsem neodsral vůbec nic, a to mne 
sere. (Žeby nějaký podmíněný reflex pro moji slovní zásobu? Ta minulost!!!)
S: Amantiph taky ne.
J: A proč je tomu tak?
S: Zlí lidé mají největší štěstí!
J: To už je vláda Satanova, nebo jak to nazvat, už tak mocná?
S: Lidé si to vytváří sami. Jim se to líbí.
J: Každý v sobě, že jo?
S: Ano! Třeba... neví jestli si má myslet co doma. Neví co si má myslet, že jsou k ní 
všichni hodní. A jak si zvikne, což si zvikne, už brzy. Zvikne si i na tebe. Podrazíte zase 
nohy! (Je-li podrazem, když jsem svou lásku k člověku ponechal jedině Intanii a po našem 
rozchodu ji aktivně dal Bohu, tak v tom případě jsem zradil. Jenomže to není pravda. 
Zachovávám lásku k ní, ale žiji láskou k Bohu. Díky tomu mohu dát všem stejným 
dílem. A z magického hlediska by mi byla momentálně žena k ničemu. Teď se miluji s 
magií a je to pro mne víc než pro většinu studentů magických věd. Taky vím proč to 
dělám, že?)
J: Né... Já nechci! Né... nemůžu připustit toho aby... Aby se tohle stalo znova. 
Aspoň né u mne. Já vím, že to pro mne bude hodně složité, ale... Jestli že... To 
mám udělat? Ona za to stojí, a já to udělám. (Prakticky teď jsem si uvědomil, co jsem 
tehdy vůbec řekl. Mluvil jsem o teď, tak se stalo. I když s Intanií nejsem, nezradil 
jsem vztah já. Jsem rád, že měla tu možnost. Momentálně žije s Urudastem, ale to jsem 
také utvořil již při tomto rozhovoru tehdy. Je zajímavé číst si to po roce a nějakém tom 
týdnu. Nacházím jen a jen nová uvědomění, přesně tam kde jsem je nikdy nedokázal 
vidět, jelikož jsem nebyl schopen příjmat tyto informace. Je to zkušenostmi a zralostí 
magického vývinu člověka. Samozřejmě se to ale vztahuje pouze na posuzování 
sama sebe. Vy lidi byste mi to pověděli dřív, jelikož byste nesoudili sebe a nepoznávali se. 
A to bysme měli dělat neustále absolutně všichni, jelikož až bude konec, my sami 
se budeme soudit v přítomnosti Boha. Naše skutky nás budou soudit, jelikož mi sami 
sebe nevidíme ale známe se nejlépe.)
S: Buď na sebe hrdý, protože teďka z tebe mluvila jednoduchost a srdce. Ctnostná 
myšlenka. Dala mi tě zkusit. (Hou, hou, hou. Díky, hlavně nyní, kdy si uvědomuji 
tvúj poznatek. Mír s Tebou Baku!!!)
J: Děkuji! (Nikdy neopomínejme na úctu... K nikomu, k ničemu. Avšak taky opatrně 
s tím, abychom to nikdy nepřehnali, jelikož přehnanost není zdravá... Je chorobná.)
S: Máš další otázku? Je tam někde, ale jen ji najít. Vykopat.
J: Jó... vykopat. Já nevím kde. Můžeš vidět budoucnost? Já chci vědět jestli Intanie 
udělá tu maturitu... musí prostě. Kvůli sobě, o mne ani nejde. Hlavně kvůli sobě. A můžeš 
ji pomoci prosím?
S: Není v mých silách.
J: Ale já pro to udělám všechno. Když už jsem zničil život sobě, tím že jsem si 
neudělal školu, nebudu ho ničit ji. Já ji podpořím!
S: Stejnak se vzdala kvůli tobě výšky. (Vysoká škola.)
J: Ale já nechci aby se ji vzdala.
S: Ona chce být s tebou.
J: Já vím. Taky bych byl radši, kdyby byla semnou, to je jasné, ale já chci aby tu 
výšku zkusila. A to ji řeknu. Za zkoušku nic nedá prostě.
S: Ona se bojí, že kdyby to náhodou udělala, že by musela být týden pryč místo s 
tebou.
J: Ona se bojí toho, že by mne ztratila tímhle.
S: Však taky by tě ztratila. Ty bys to nevydržel.
J: (Ehm) Já jsem si vědom toho, že kdybych... neslyšel tolik věcí už, a nezažil to co 
se dělo (Posedlost bytostí negativní, kterou jsem lehkovážně stvořil. 
Lehkovážnost jako neuvědomělá podvědomost. Osud!), tak by to tak bylo, ale teď už si... 
V sobě... Fakt říkám, že už to tak nebude prostě. (A opravdu jsem se nezmýlil. Víra v 
sebe je jedním ze základů funkčnosti principů magie.)
S: Podívej se do minulosti. (Krásně poskytnutá rada pro vlastní uvědomění si 
podstatných a důležitých situací v životě.)
J: Jo. Zavrhuji svou minulost. (Konným způsobem, né uvědoměním.) Já už takový 
nechci být, a já takový nebudu! A prostě jestliže mi někdo dá náznak něčeho, že jsem 
zase takový... zamyslím se nad tím!
S: Zapomeneš! (Baku? myslel jsi budoucnost? Do dnešního dne tak nebylo.)
J: A postavím se tomu. Já vím, je to snadné zapomenout.
S: Přeju ti ať ti to výjde. (tak nějak mi unikala do momentální mé situace, jakou sílu 
ta slova měly. Dá se to nazvat zaklínadlem. Jak jednoduché, že? Požehnání! 
Ochranná známka.)
J: A já ti děkuju.
S: Nemáš za co děkovat. (Tak tedy jo, díky!)
J: Vždycky je za co děkovat!
S: To máš od ní.
J: Jasně... možná... né možná, určitě mě už hodně naučila. A za to jsem ji hodně 
vděčný.
S: Ona tě učí tou svou trpělivostí. (Chcete-li dát lidem poznání, buďte taky trpěliví. 
Chcete-li žít magií, buďte trpěliví. Chcete-li se stát mágy, trpělivost pak bude jen 
jednou z mála vaších zásad.)
J: Ano. Nikdy jsem nepotkal trpělivějšího člověka. To co jsem jí všechno proved, kdo 
jiný by semnou zůstal? (V podstatě, když se člověk změní z negativního vysávače 
energie, na pozitivního dárce energií, tak jedině Bůh. Pro člověka jsem přítěž.) 
Kdo jiný by se pro mne obětovával? NIKDO! Né tady. A teď je řada na mě, a budu se 
obětovávat pro ni. (Né pro člověka, ale pro lásku celkově.) Samozřejmě ipro tebe, jestli jste 
součástí sebe.
S: Dávej pozor na poslední krok.
J: Poslední krok kam?
S: Tvůj na špatnou cestu, protože už by byl poslední. (Ano. Když se člověk vzepře 
Bafometovi a svým negacím, tak krok zpět k nim je sebevražda. Jsou pomstychtiví a 
umí čekat. Čekají!)
J: Já vím! Možná to je to, co mne přimělo k tomu všemu. Zamysli se nad tím. Já 
vím, že člověk je úplně chybná součástka. Ale...
S: Ale nemysli si, že ona je taky dokonalá. Není.
J: Jako né, ale určitě nejdokonalejší co jsem tady potkal prostě. Z těch lidí!
S: Víš? Ona se hodně nenávidí.
J: A vždyť za nic takového nemůže.
S: Ale ona to neví!

J: Ale vždyť jí to říkám. Já vím, že to nejde vymluvit.
S: Osumnáct roků! Víš v čem žila? To si nedovedeš ani představit. Ty sis myslel, že 
jsi měl špatné dětství. (úsměv)
J: Pro mne jo. (Posuďte sami zda-li je špatné dětství, když vaše nejjasnější 
vzpomínka z něj je: "Otec se zvesela vrací z hospody v noci domů, těžce v podnapilém 
stavu. Probudí vás hádka rodičů a vy ze zvědavosti jdete zjistit o co jde. Jak budete 
reagovat, když spatříte svého vlastního otce, kterému už nestačí deně mlátit svou celou 
rodinu, ale sníží se k tomu, že vyhrožuje nabitou pistolí." Bylo mi necelých sebm 
let. Z těchto vzpomínek bych napsyl další knihu, kterou až budu psát tak nazvu můj 
milovaný otec. Nedovedu to však dříve, než se za ním stavím osobně a neřeknu mu, 
že jsem mu odpustil. Jemu to sice moc nepomůže ale já budu mít konečně klid od 
těchto vzpomínek a prvních uvědoměných zkušeností života.)
S: Ano. Já vím. Pro každého je to špatné. (Je to individuální.)
J: Ale jsem si vědom toho, že ona to měla mnohem a mnohem horší. Protože ona je 
dobrá, v srdci je dobrá. Proto! Byla snad někdy jedinná...
???
(Porucha pásky, ale šlo o obhajobu Intanie, zda-li byla alespoň jedinná jí uštědřená 
správná. Odpověď po dohadách zněla NE!)
???

J: (Ehm) Jinak prostě. Stejným hlasem, ale... vážnějc, takový vážnější, nebo 
mírnější, uklidněnější, vážnější... a záhadnější. (Šlo o rozpravu hlasu bytosti s níž 
jsem hovořil a o to jak jsem poznal, že se nejedná o inteligenci mé přítelkyně.)
S: Co když tě teďka blafuju?
J: Nemyslím si, ty nejsi zlo. To poznám.
S: Neotáčej se zády. Chraň sebe, Xantra potřebuje pomoct, i Intanie.
J: (Ehm) Neotáčet se zády k čemu? Tohleto je něco, co prostě nechápu, tak 
jestliže od někoho odcházím, otáčím se k němu zády. Co to je? Je to slovní obrat jenom v 
tom... nevysrat se na někoho, nebo slušněji řečeno...
S: Ano!
J: ...nepodrazit?
S: Také. Z velké části.
J: (Ehm) Takže to aj chápu, jo, docela?
S: Učíš se celkem rychle, ale záleží na tom jak dlouho.
J: Mi to vydrží!
S: Přeju ti to.
J: Děkuju.
S: Já to vím. Ty máš v hlavě nějaké přání.
J: (Ehm)
S: A zase mlčíš.
J: Jó no! Jestli můžeš ochraňovat alespoň Intanii.
S: Kterou dobu?
J: Hlavně v noci.
S: (Ehm)
J: Můžu tě o to požádat? Jako, že už jsem to udělal.
S: Záleží na vás všech.
J: Jo, já vím.
S: Omlouvám se! Ale... to léto ona nebude mít sílu.
J: Ale dá se to změnit, že?
S: Dá!
J: Já vím, ale musel bych se já ještě hodně změnit. (Monetálně vnímám i to, jak na 
mne tehdy ona bytost působila. Jen tehdy mi to nepřišlo jako fakt.)
S: Ano!
J: Právě proto udělám maximum.
S: Vydržet!
J: Ano!
S: Ona furt pláče.
J: Teď?
S: Pořád, neustále. (I toho jsem si všiml. Neustále je nešťastná. Chápu i proč, žije s 
člověkem.)
J: Kvůli mě? Nebo kvůli celkovému dění?
S: I kvůli tobě, i kvůli celkovému dění.
J: (Ehm)
S: Bude se tě, jako kdyby, snažit odstrčit.
J: Já vím!
S: Ale nevědomě.
J: To dělá!
S: To dělá?
J: Udělala to! Ale nebylo to zlé. Víš? Ona si to myslí. Prostě byla to úplně přirozená 
reakce.
S: Kterou myslíš?
J: To, jak jsem našel ty papíry s tou Boreliózou (Pěkně hnusná nemoc, kterou 
Intanie získala od klíštěte). Ten den.
S: Ona to nezvládá. 
J: Já vím! Ale já se ji snažím pomoci, ale pochopil jsem, že...
S: Tím, že uděláš výraz... Ty máš takový zvláštní výraz, jako... Ty ji řekneš prostě, 
že za to může ona. A prostě výraz, tak se cítí špatně, že ještě něco provedla.
J: Ale, to není potom vědomě. Když na to nemyslím a mám jenom takový výraz, tak 
to prostě nemůže být vědomě. A nemůže to být nějaký trstný čin.
S: Víš...
J: Nebo něco neomluvitelného.
S: Nediv se, že ona hnedka všechno svede na sebe, už to dělá automaticky. (Důkaz 
škodlivé autosugesce ve funkci, tudíž realizované praktikou. V tomto případě však životní 
nehezké situace.)
J: Já vím!
S: Ušetřila si tak hodně ran.
J: (Ehm) (V tento moment jsem si uvědomil kolik z oněch ran jsem položil já sám. 
Promiň je to jedinné co s tím mohu nyní udělat. Na činy je už pozdě a udržím to jen 
tehdy když neprovedu nic záporného. Platí jak pro lásku, tak i pro magicky učícího se 
člověka.)
S: Ta kost, ještě ji bolí! Ano!
J: Jaká kost?
S: Máš na ni prst.
J: Tohle?
S: Ano! Ještě ji to bolí!
J: No. Taky jsem tomu sakra přidával.
S: (úsměv)
J: Ale prostě...
S: To není důležité. (Bytost reagovala na mou myšlenku, kdy jsem hodlal povědět: 
"Ale prostě jsem ji musel držet při tom exorcismu. Souboj s negativní bytostí, byl jiný, 
než vám poskytne film vimítač ďábla, jelikož realita je krutě nereálná a film by toto 
nikdy nedovedl vystihnout. Lidé se vesměs zaměřují jen na hmotu, ale co se astrálního 
světa týče? Vypadá to jinak... HŮŘ!!!)
J: Nebylo to úmyslné! To jak spadla, to udělal on, že?
S: Ano! (Démon si použil tělo Intanie a pak s ním praštil o zem.)
J: A ty auta?
S: Myslíš to, jak ji málem přejely, nebo sanitky?
J: To, jak ji málem přejely.
S: Ano! (Jen tak z ničeho nic se nan i vyřítili tři na sobě nezávyslí řidiči a chtěli ji 
přejet.)
J: Ty sanitky mají nějaký jiný výraz, nebo význam, ale... Nevím!
S: Dávej pozor! (Příliš sanitek k vidění, jako přímo potkat, bývá varovný signál.)
J: A ten pohřebák?
S: Patřil k ní!
J: Jenže to přežila.
S: Ano! (Když ji mále přejelo jindy auto, tak hned po jejím strhnutí se na onom místě 
oběvil pohřební vůz. Byl ji poslán dopředu jako symbol toho, že to udělala ta démonická 
bytost. Negace velmi rády po sobě nechávají vidět různé stopy, mají rády, když se jich 
lidi bojí. Je to jejich duchovní pokrm, jako je třeba pro jisté lidi Bible.)
J: To jsem hodně vděčný.
S: Přežívá svůj čas.
J: Jó... no.
S: Čas ji půjde pozpátku. Až příjde do bodu kde měla umřít... Odejde!
J: Neodejde! Nebude to v létě, i když to asi to léto musí být. Protože teď, od zima ji 
jde čas pozpátku. Je tak?
S: (povzdech)
J: Já ti za všechno děkuju, protože...
S: V hloubi srdce jsi dobrý.
J: (úsměv) Opět musím říci díky!
S: To neděkuj mě!
J: Sobě?
S: Já jsem tě zanevřela hnedka. Jenom díky ní ne.
J: Děkuju!!!
S: Zklameš naposled = ztratíš vše! A pozdě si uvědomíš co jsi ztratil. Člověk to 
pozná, až když to ztratí, tak si to uvědomí. A lituje toho co neudělal. (Svatá pravda, ale 
nedopadlo to tak, nebo ano Baku?)
J: Jo, já vím!
S: Od ní! (úsměv)
J: Ano!
S: (úsměv) Proč ti to opakuju? Já zapoměl. Proč jsi v duši smutný? (No je docela 
možné, že i bytosti mohou lecos zapomenout, ale k čemu je telepatie, že? Má 
myšlenka zněla: "Protože jsem zapomětlivý.".)
J: Protože... mě bolí to, že... jsem trnem pro Intanii. (Bývávalo.)
S: Myslíš že má jeden trn?
J: Já vím, že jich má hodně, ale já tím trnem už nechci být!
S: Máš možnost!
J: Využiji ji... Té možnosti. (Intanie zavřela oči a otevřela.) Miláčku? Lásko!
I: Ano!
J: Vstávej!
I: Né!
J: Proč? Vstávej miláčku, musíš domů!
I: Ne!
J: Didou!
I: (Ehm)
J: Miluju tě!
I: Miláčku?
J: Moc tě miluju!
I: Já tebe taky!
(Konec prvního mého kontaktu se strážcem člověka a jeho těla i ducha a duše.)

1. 2. 2003
Rozhovory v mezistavu myšlení AlfaOmega
(spojení se strážce člověka se mnou II.)
???
J: Já nevím na co bych se chtěl zeptat, chtěl bych se zas zeptat na tadyto.
S: Možná odpovím, možná ne.
J: Jasně. Volba je tvá.
S: Už ti odpovídám. (Škoda, že se telepatický rozhovor nezachycuje na diktofonu. 
Bylo by to zajímavější.)
J: (úsměv) (Ehm) No já se budu ptát radši nahlas. Jak to funguje vlastně?
S: Nepřesné!
J: Ten snový stav a... Celkově astrál. Jak to funguje?
S: Člověk spí, jeho duše nikdy nespí. Duše nikdy nespí, ta je vždycky ve střehu. 
Proto jsou sny.
J: No, a sny jsou?
S: I skutečnost.
J: A co jako...
S: Vize budoucna...
J: Minulosti?
S: Minulosti, to co se stalo, to co člověka trápí, jeho fantazie.
J: (Ehm)
S: Ty duše a cítění, tam je to bez zábran. Když jsete vzbuzení, máte hodně zábran 
(Už ne!) a nebo si to nepamatujete, protože nejste uvolnění.
J: (úsměv) Ale né každý takhle. (Poukázal jsem na situaci spící Intanie s 
otevřenýma očima a inteligencí někoho jiného.) Celou noc mluvit s otevřenýma 
očima.
S: Má je zavřít?
J: Ne! Ale nechám to rozhodnutí na tobě. (Když už někdo chce nechávat bytost 
rozhodovat se samotnou, musí si být jist tím, že tímto neublíží médiu.)
S: Takhle se mi líp kouká do tebe.
J: Ano! To věřím. Co vidíš ve mě?
S: Nemáš právo to vědět. (Tomuhle já říkám ohleduplnost, a ta plyne s úcty. Ale u 
lidí většinou ze strachu.)
J: (Ehm)
S: V tobě jinak? Věštce, snahu.
J: I zradu? (Tak to jsem se mile překvapil, vynikající otázečka!)
S: (úsměv) Snažíš se hodně, ale sám si ještě nevěříš.
J: Ano!
S: Ani nevíš, jak dlouho to vydržíš. Bez kroku stranou.
J: Já se budu snažit o to, aby to bylo co nejdéle. (Taková rozhodnutí nelze okamžitě 
pojmout za samozřejmost, člověk se jistým věcem musí učit, a je to individuální. 
Jelikož já třeba nikdy nemusel přicházet na princip telepatie, jelikož jsem vždy věděl 
jak funguje. Jen jsem si neuměl zdůvodnit princip. Jiný člověk se to učí a to je 
individuálnost.)
S: Co znamená co nejdéle?
J: Navěky! A jaký je konec? Jaká je smrt? I když smrt neexistuje. Jaké je to? Je to 
jak v těch knihách, o tom tunelu, nebo je to ten obrázek s tou přírodou? Nebo...
S: Každý má svou smrt.
J: No jasně!
S: Nezlob se, ale o tom se nesmí mluvit. (K tomu se musí jen dospět, musíme se 
toho dožít a to nebude nikdy nijak složité!)
J: Já jsem to nevěděl, já to chápu.
S: Bych mohla dát odpovědi, ale... (Zřejmě jsou bytosti bezpohlavní a tudíž se 
představují oběma provedeními.)
J: Né, pokuď nemůžeš... Nechci! Já jsem si vědom, že jsou jisté věci, na které 
odpovědi nemůžeš dát. I když je znáš. Ale taky jsem i připravený na to, že s takovýma 
mýma otázkama se setkám... Já jich mám asi spoustu v hlavě.
S: To ano!
J: (Ehm) A jaké je cestovat mimo tělo?
S: Volnost. (Ovšem jen v případě, že člověk astrální cestovatel není bičován 
strachem, pak se složitě cestuje, a necestuje se moc daleko. Je to jenom ochutnání když 
má člověk strach.)
J: A do jaké vzdálenosti to jde? Do takové, jaké si člověk troufne?
S: Kam chceš.
J: Třeba i do vesmíru? Mezi hvězdy? Na jinou planetu?
S: Kam chceš.
J: Já jsem se ptal jednou kyvadla, jestli existuje mimozemský život, nebo... 
Exisistuje? (Kdo umí správně zacházet s kyvadlem, dostane stejnou odpověď)
S: Ano!
J: (Ehm) To mi vyšlo. A je má práce s kyvydlem pravdivá, nebo si to věčně 
smýšlím? (Pro jistotu: Ovlivňovat, Hypnotizovat.)
S: ano i ne.
J: Jak u čeho, že?
S: Ovlivníš kyvadlo svými myšlenkami, protože chceš aby to tak bylo. (Jeden ze 
zákonů telekineze.)
J: ano!
S: Tak ho rozkýveš tím, že ano, protože si v duchu říkáš pořád ano, ano, ano. Tím to 
kyvadlo ovlivníš. (Jednodušší vysvětlení by člověk ani nenašel.)
J: Ale když se ptám na něco, co opravdu nevím? (Zdá se mi to? Nebo je to fakt, že 
jsem hledal přesvědčení a důkazy?)
S: Kolikrát stojí. Není to tak?
J: Ano! Takže se dá říci, že má práce s kyvadlem je chabá.
S: Nevědět.
J: Jako, to nevíš ty?
S: Neurčité. (Připadá mi to jako mentální blok Intanie, a zřejmě to tak i bylo.)
J: (Ehm) Třeba včera jsem si všimnul, že se setkáváš se slovy, kterým třeba 
nerozumíš, nebo... Jak to?
S: Rozumím hodně věcem, ale hodněm ne.
J: Je to zvláštní. A můžeš mi říct třeba něco o jiných lidech? Jak se mají, Co dělají?
S: To nemáš právo vědět, pokuď ti to neřeknou.
J: Pokuď oni mi to neřeknou?
S: Ani nevíš, jestli chcou, abys to věděl. (Momentálně vím, že tohleto platí i pro 
praktiky magie. Třeba když někomu něco inpregnuji, tak by o tom měl vědět dříve, něž 
tak učiním, jelikož ani nevíme zda-li o to onen člověk stojí. Stalo se mi to před pár 
dny, kdy mi mí bratři (Lidi se kterými jsem uzvřel bratrský vztah z magického hlediska. 
Jsou dva.) řekli: "Proč vše nejprve inpregnuješ a pak o tom teprve mluvíš? Vždyť ani nevíš 
jestli to tak chceme." Takže bacha na naše kony.)
J: Ano! To je pravda no! Ale máš to v moci?
S: Ano i ne! Jak jsem ti říkal, pocházím z ní.
J: Ano!

S: Jenom... Její myšlenky prostě, to co ví v hlavě. (Zjevně astrální bytost, která se 
projevuje na mentální úrovni v našem hrubohmotném světě skrze médium. Média 
bývají jen omezením pro bytosti, evokace jsou kvalitnější a pro bytosti svobodnější, i 
když to tak nevypadá.)
J: A je to opravdu...
S: Chápeš?
J: ...takový to nadvědomí? Zase jenom lidský termín.
S: Myslíš, že by věděla tolik věcí... jako... co by si hnedka uvědomila? Prostě to má 
v hlavě. Ty máš taky v hlavě hodně věcí. Nepamatuješ si na sny. (Dnes již ano, 
odpočívám astrálním cestováním a meditacemi s ním spojeným.)
J: Ano!
S: Důležité sny... máš je na papíře.
J: A... Asi tak trochu nechápu. Můžeš mi vysvětlit obraz, když ti ho ukážu?
S: Ti vysvětlovala obraz.
J: Ano! Asi jo! Nebo určitě jo!!!
S: Ukaž.
J: Dobře. (Vytáhl jsem svazek ukrytých obrázků, které vznikaly na základě mého 
podvědomí.)
S: Otázka?
J: Co to... Co to značí vůbec? Třeba... já nevím! Jako, že tady je oko, to je možná 
můj výmysl, ale třeba proč...
S: Každý obrázek se skládá z tvých výmyslů, tvé násilné tvorby... (Nějak se začít 
musí, než ponechám kreslit skrze sebe bytost. Vytváří to zajímavé kombinace.) A 
to co jde z tvého těla, prostě... co si neuvědomuješ. (Bejvávalo, je i bude. Tedy v 
případech kdy nežádám bytosti vědomě, ale sami o sobě mi dají nové obzory.)
J: (ukázal jsem obraz) Tohle šlo z těla?
S: Ano.
J: (ukazuji dál) Tohle?
S: ano.
J: Tohle?
S: Je hranice!
J: A tohle je co?
S: Podívej se do rohu. (koukl jsem se do rohu místnosti) (úsměv) Hloupý člověk. (Na 
zdi místnosti byl vyryt obrazec jakési bytosti. Démony si můžeme představovat 
jakkoliv, a nejčastěji se nám budou zjevovat tak, jak si je představujeme. Alespoň v astrální 
sféře.)
J: (koukl jsem se na obrázek) Sem?
S: Do druhého.
J: (ukazuji) Sem, sem, sem? (pochopil jsem) Sem!
S: Ty rohy negativní.
J: No, ale negativita a pozitivita už je rozdělena tadytouhle čarou. (Bytost onu čáru 
označila za hranici.)
S: Vidíš tady něco negativní? (ukázal na roh pozitivity)
J: Ne! Ty jo?
S: (úsměv) Teďka jsem ti dala odpověď.
J: Mými slovy?
S: Ano! (Jak jednoduché, že?)
J: (Ehm) Já ti moc děkuju!
S: Není za co... To je jedno.
J: (obraz jsem sklidil) Jednoduchý je...
S: Jednoduché je špat... vydat se špatnou cestou.
J: Tak to souhlasím, to už jsem si asi hodně zažil.
S: Zažít a prožít je rozdíl. (Svatá pravda!!!)
J: V tom případě prožil.
S: Ano!
J: Ale zase jenom mnou.
S: (Ehm) Z větší části.
J: A bylo to tím pentagramem, (Rád bych se opravil jelikož šlo o symbol Bafometa z 
krve.) jak jsem si myslel?
S: Myslíš... jakto, že jsi kreslil ten pentagram, když jsi... tedy jak ty si myslíš, 
předtím byl dobrý? Kdybys byl dobrý, nakreslíš pentagram? (Bytost používala mé vlastní 
vyjádření.)
J: Nebyl jsem. Né, mě to nějak táhlo k tomu abych to nakreslil, vždyť ta myšlenka 
se zrodila daleko před tím. (Podvědomí když zesílí, je schopno člověka ovládnout. Navíc 
onen symbol Bafometa byl mou osudnou zkouškou v zasvěcení se do chodu magie. 
Špatná volba, špatná minulost!)
S: Vidíš.
J: Ale taky to bylo asi něco v mém nitru, prostě co bylo...
S: Ano.
J: ...schovaný zatím.
S: To jak já mluvím, z tebe mluvilo něco jinačího.
J: A ve mě byla...
S: Tvoje myšlenky.
J: Ve mě bylo zlo! (Negace.)
S: Ano! Jin a Jang.
J: (Ehm)
S: Záleží na které polovině jsi, na které hranici. (Já temná část zloby a nenávisti, 
Intanie světlá část dobroty a lásky.)
J: (úsměv) Jó no. Takže já vlastně teďka věřím tomu, že mluvím s Intanií, ale jejím 
slovům... dopomáhá něco vyššího, inteligentnějšího, ale je to dobré. A ve mě je 
teďka něco zlého? Nebo jak lidi vlastně... si... oni si dělí svý strážce, nebo něco 
takovýho? Ty jsi jakoby její strážce?
S: Ona má Baka.
J: Jo.
S: Tomu čemu člověk věří.
J: A to můžeš být ty Bak?
S: Já jsem myšlenky!
J: Takže i v Bakovi třeba.
S: Ano!
J: Takže o tobě můžu říci, že jsi její strážce?
S: Dá se to říct.
J: (Ehm) A můj strážce? Můžeš mi o něm něco říct?
S: Neviměnil jsi si svého strážce? Vyměnil... teda myslet si to. (Když má člověk 
strážce z Démonologie (byl jím Minion), čirou negaci, tak asi po své změně jej 
promění za jiného, že? A nevím kdo mi řekl, že strážci jsou jen pozitivní, je to hloupost! 
A nevím kdo se mi snažil tvrdit, že změna strážce je nesmyslná, jistě to byl nějaký 
exoterní student magie.)
J: Ale já bych to chtěl vědět.
S: Ano.
J: Vyměnil?
S: Ano. Né doslova slovíčko vyměnit... (Přeměnit z negace na pozitum.)
J: (Ehm)
S: ...ale, že jinačího strážce mít.
J: Spíš ho přeměnit.
S: Tak!
J: A tak to potom taky záleží jenom na člověku. (individuálnost) Jak on se vlastně 
chová, tak podle toho se zařizuje i strážce.
S: No, ale je to složité. Vem si zlé lidi, mají štěstí.
J: (Ehm)
S: Mají silné strážce? Nemají! Strážce je potom ve skutcích. (Je zřejmé, že 
podvědomí múže být i náš strážce. Záleží na našem postoji.)
J: (Ehm) Jó no.
S: Ale vždycky to ten člověk udělá sám. (A to má vliv i na naši karmu, takž se 
snažne uvědomit si naše strážce, abychom nemuseli žít v omylu.)
J: Ano!
S: Třeba Čárlí (morče Intanie) zemírá, a zvířata přijímají prostě... Má se tobě něco 
stát, stane se spýše tomu zvířeti, pokuď je to v jeho moci to převzít na sebe. 
(Samozřejmě to platí jen tehdy, když těm zvířatům dáme lásku a oni ví že to bude 
pro toho člověka lehčí. Kolik dlouhých let jsem si tohle neuvědomoval. A nepochybuji, že 
ani vy jsete o tomto neuvažovali. Je vás víc jak devadesát procent těch, co si to doposud 
neuvědomilo. To je smutné. Nicméně jsem měl možnost se změnit a tohle jsem 
změnil také! Baku, jsi mým prvotním učitelem pravdy a uvědomění. Díky!!!)
J: Ano! Jó no! Takže vlastně... jsi mi chtěla říct to, že... místo Baka bys tam měla 
být ty?
S: Však přejelo málem. (Baka přejelo policejní auto, a policistům se nic nikdy 
nestalo a ještě z toho měly problémy rodina psa. I když to byla jasná vina policistů, 
a to je zákon lidí! Mocnější, bohatější jsou vládci této planety a jen se natřásají, když 
pomyslí na myšlenku, že chudší lidi absolutně zmizí. Materializmus vede v tomto světě... 
FUJ!!!)
J: (Ehm) Ale nemůže za to. (Intanie si dodnes dává za vinu smrt svého psa, 
nejlepšího přítele.)
S: Ne!
J: To mě příjde strašně kruté, to co udělal její otec.
S: Co udělal její otec?
J: (Ehm) To co řekl, že za jeho smrt může.
S: Už to vím! Jsem si to četla, jak jsi myslel.
J: (úsměv)
S: Omlouvám se!
J: Ne! Nemusíš! Jako já to beru.
S: Ne! Není správné... jedna duše je moje... ve které zůstat.
J: Ano!
S: Otec? Vilít si zlost, teda si vylel zlost.
J: Jo, asi jo no. Stejně si myslím, že je to hajzl. I když to slovo asi není správné, 
(Ehm) no... ale... Není prostě normální. (Oh, jak ubohý jsem býval.)
S: Svým způsobem žádný člověk není zlý, to slovíčko zlý. (Jo, taky jedna z 
individualit.)
J: Ano!
S: Jenom to tak dělá, že začíná být.
J: Jó. Já jsem vlastně říkal jednu dobu...
S: A že zlý umře, a že dobrý umře.
J: Ano!
S: A nikdy není prostředek. Ty to víš!
J: Teď už třeba jo. Ale... třeba jsem si říkal jednu takovou věc, že... pro mě, když 
bude zlo to, že někdo někoho zabije, tak pro něj to zlé třeba nemusí být. (Pravda 
související také s individuálností.)
S: Ano!
J: Protože on to vidí jako dobré.
S: Ano.
J: Tak jaký jsou potom měřítka pro zlo? (Jsem mile překvapen svou tehdejší 
otázkou, jelikož jsem se její odpovědí zabýval velmi dlouhou dobu, než jsem ji byl 
scopen pojmout.)
S: To mají lidé...
J: No a jinak...
S: ...takové měřítko.
J: A jinak měřítka nejsou?
S: Podívej se do přírody. Tygr zabije gazelu... nají se! Přežije. Člověk zabije 
člověka... přežil by bez toho! To je zlé!
J: (Ehm) Ano!
S: Pokácíš zdravý strom? Zlé!
J: Ano!
S: Pokácíš nemocný strom? Dobré!
J: Chápu to! V tom případě jsem pochopil teďka, jak moc špatných věcí jsem udělal. 
(Byla to má mílka, všechny rozhodně nebyly, ale byl to takový start pro uvědomění 
si sama sebe jako negace.)
S: Dobré si uvědomit. (To rozhodně Baku!)
J: Ano. Je to takové ponaučení.
S: Chtěl jsi se zeptat! Promiň, že skáču do řeči.
J: Na to... jestli je tady někde ten život? To myslíš?
S: (úsměv)
J: Nějakou planetu?
S: Planeta Země!
J: A jinak?
S: I na jiných planetách jsou různé bakterie a viry. Z těch vzinkl život, a je to život. I 
vir! (Člověk samotný je virus této planety, ze které jen ždíme dokuď ji totálně 
nezřídí. Lidi si neumí vážit jiného života, hrají si na vyspělce a přitom jejich jednání se ani 
zdaleka nepřibližuje vyspělé inteligenci. Musíme se ještě hodně poučit, a to poučení 
člověku přinesou další chyby.)
J: (Ehm) Jo.
S: Vlastně vir není živý.
J: On může putovat takovým tím prostorem vakua? A takové ty?
S: Nevědět.
J: (Ehm)
S: Ona... jednou četla... vlastně viry nejsou živé.
J: No?
S: Je to jenom, že se to pokládá... biochemická složka. Částice... biochemická 
částice. Že má v sobě DNA, přenáší jenom informaci a donutí svého hostitele buňku, 
aby... začla ji tvořit. Vlastně ona nemá své rozmnožování, ona donutí něco jinačího, 
aby dělala to, podle jeho. (Co myslíte?)
J: Ano!
S: Chápeš?
J: Jo.
S: To je vir! A bakterie už žijí.
J: Ano! Jako... Intanie je hodně chytrá... na tyhle věci určitě.
S: Ale zapomíná.
J: No tak, to já bych zapomínal asi taky, že? V daleko větším rozsahu. A já se ji 
určitě... no třeba... co já vím? Já nevím vůbec nic! (Když si nic nevybavíte, budete na 
tom obdobně!)
S: Lhát se nemá! Jak se jmenuješ?
J: Gnom05. A je to mé zkutečné jméno?
S: Určitě!
J: Pro tento svět.
S: Ano.
J: A pro ten jiný? (Myslel jsem říši astrální a mentální, říši mrtvých.)
S: Nejsou jména.
J: A co reinkarnace? Jestli můžeš mluvit sama za sebe? Víš jak jsem to myslel. 
(Myslel jsem za onu samotnou inteligenci, bytost.) Já ty informace mám pro sebe. 
(úsměv) Tohle nikdo nebude slyšet, a nikdo si to nebude číst. (Čtete, jelikož se mi těchto 
informací nedostalo onen den.)
S: Myslíš že máš právo, abys to věděl jako jedinný člověk na světě?
J: Asi ne! Určitě ne!!!
S: Tak proč se ptáš? Jak jsi se ani neměl ptát na to léto, dostal jsi odpověď.
J: Ano!
S: Je hodně dalších oodpovědí, které jsi neměl právo znát. Ale tadytohle už je moc.
J: Asi jo, no.
S: Protože se to netýká jedinné složky, už by se to rozrostlo. (Bylo tím myšleno, že 
nejde o jedinného člověka nebo o malou skupinu lidí, ale šlo o kompletní existenci živých 
organismů vůbec.)
J: Týká se to všech lidí. (Nejenom lidí, všeho živého!)
S: Něco jak jedna částice, výbuch rozdvojí se, ty rozdvojené se rozdvojí a pfí.
J: Rozumím. Ale stejně můžu zjistit ještě víc. (K tomuto poznatky nemám, jelikož si 
každý z vás, chce-li dosáhnout smyslu, musí projít řešením a dosáhnout svého 
vlastního uvědomění si jsoucna reinkarnace. Bádejte!!!)
S: Co chceš vědět?
J: Teď... Teď fakt nevím na co bych se zeptal.
S: Naschledanou!
J: Naschle!
(Tímto jsme s bytostí ukončili náš druhý rozhovor, ale následovaly další. Dne 2.2.2003 
došlo k dalšímu kontaktu, který ale nebyl zaznamenán. Dokázal jsem si ale jak naivními 
tvory jsou lidé, a tak se tedy příště slušně omluvím za mou pošetilou neomalenost a 
urážlivost. Postupem času bylo rozhovorů sedm, díky nimž jsem se stal omnoho 
uvědomělejším. I teď na mne zapůsobil tento text mnohými uvědoměními, které jsem dříve 
ani nezaregistroval. Není se ani čemu divit, jelikož člověk pomalu dospívá k tomu co je 
schopen pochopit i pojmout. Nikdy nešlo nic najednou a nikdy nic najednou nepůjde. Jak 
to? Podívejme se na to do třeba Bible, která nám jasně říká, že Bůh tvořil svět šest dní a 
sedmého dne odpočíval.
Pevně doufám, že tyto věruhodné informace, alespoň pro mne samotného, nebudou nikým 
zneužity, jelikož to není důvodem, proč jsem tento rozhovor poskytl. Tímto poskytuji 
uvědomění pouze těm, kteří jsou schopni brát život s magií, jako reálnou kombinaci 
jsoucího spojenectví, a že spojenectvím by byla lépe vyjádřena jednota v životě. Z toho tedy 
plyne: "MAGIE JE ŽIVOT!")


Druidský Háj
Keltové
Návrat Keltské kultury
Kde je domov Keltů
Keltský Rok
Keltské Náboženství
Druidi
Poděkování
Druidry today
Wyda

Kult zvaný Wicca


Sídlo Pátého Gnóma
Analogická Aspekce
Magie - úvaha
Minulost a současnost
Stalo se
Odevzdání negací
Tranzmeditace
Zrcadla a sugesce
Pozitivita
Pozitivita 2
Uvědomění času
Esoterní věm
Materializmus
Mazlíčci
Hypnóza a sugesce
Básně

Anketa č.1
Anketa č.2

 

© by My:-) Web Design by HEXX. Veškeré texty a grafika jsou majetkem jejich autorů a nesmí být bez souhlasu autora nijak použity. Vyjímkou jsou citace textu z těchto stránek. U takto použitého textu misí být uvedeno jméno autora a odkaz na tyto stránky.