Hlavní Stránka
Novinky
Co že je ta Magie
Bylinky
Kalendář 
Zvěrokruh
Symboly
Meditujme nad hudbou
Šťastné Číslo
Co prozradí Oči
Knihovna
Zásady 

Humor
Studie Santy Clause
Kult KARI

Jak si léčit nemoci

Vesmír jako Hologram
Salemské Procesy

Naše úvahy 

Učíme se magii
Předmluva

Učíme se Tarot
Předmluva
Jak si vybrat Tarot
Staráme se o Tarot
Poznáváme obrázky
Vykládáme 

Udělej si Sám
Jak na Róby
Jak na Rituální Nože
Jak na Oltář
Jak na Zbytek 

Odkazy
Autoři

Vsupte do naší knihy návštěv a zaznamenejte tam nějaký svůj postřeh, zkušenost, nebo připomínku k našemu webu. Děkujeme.


Počítadlo přístupů

BlueBoard.cz - Počítadlo zdarmaBlueBoard.cz - Počítadlo zdarmaBlueBoard.cz - Počítadlo zdarmaBlueBoard.cz - Počítadlo zdarma


Naše Ikonka

Toto je ikonka našeho webu. Budeme moc rádi, pokud si ji umístíte na svých stránkách.


 

EXISTUJE OBJEKTIVNÍ REALITA, NEBO
JE VESMÍR PŘELUD?


V 1982 se konala pozoruhodná událost. Na univerzitě v Paříži výzkumný tým vedený fyzikem Alain Aspect provedl experiment, který by se mohl ukázat jako jeden z nejvýznamnějších experimentů ve 20.století. Neslyšeli jste však o tom ve večerních zprávách. A pokud nemáte ve zvyku číst vědecké časopisy, tak jste pravděpodobně nikdy neslyšeli ani jméno Aspect, ačkoli jsou zde tací, kteří věří, že jeho objev může změnit tvář vědy. Aspect a jeho tým odhalili, že za jistých okolností subatomární částice jako jsou elektrony, schopny okamžitě komunikovat spolu navzájem bez ohledu na vzdálenost, která je odděluje. A je jedno jestli jsou od sebe daleko 10 centimetrů nebo 10 miliard kilometrů. Nějakým způsobem se zdá, že každá částice ví, co ta druhá dělá. Problémem této hypotézy je porušování Einsteinova postulátu, který tvrdí, že žádná informace se
nemůže šířit rychleji než je rychlost světla ve vakuu.  Poněvadž cestování rychleji než rychlost světla je stejné jako zlomení časové bariery. Tato děsivá výhlídka způsobila, že někteří fyzici zkoušeli přijít s propracovanými teoriemi, jak uspokojivě vysvětlit Aspectův nález. Ale někteří přišli  ještě s radikálnějšími vysvětleními. 
Tak například David Bohm z Londýnské univerzity věří, že Aspectův objev znamená, že objektivní realita neexistuje, a to navzdory zdání vší pevnosti vesmíru, který je v podstatě přelud, obrovský a okázale podrobný hologram. Aby jsme porozuměli, proč Bohm činní toto překvapující tvrzení, musíme nejdříve
trochu porozumět, co je hologram. Hologram je trojrozměrná fotografie, vytvořená pomocí laseru.
Aby byl vytvořen hologram, vyšle se laserový paprsek, který je rozdělen na skrz polopropustné zrcadlo.Předmět který je fotografován je nejprve zalit světlem jednoho laserového paprsku, paprsek se odrazí od předmětu, pak se tento paprsek setká s tím druhým, a vznikne výsledný interferenční vzorec,který 
je zachycen na film.
Když je film vyvolán, vypadá jako nesmyslná zmeť světelných a tmavých
čar. Ale jakmile je vyvinutý film osvětlen jiným laserem, objeví se trojrozměrný
obraz původního předmětu.
Tři-rozměrnost takového obrazu není jediná pozoruhodná charakteristika hologramu.
Jestliže hologram růže je rozdělen na půl a pak osvětlen laserem, každá polovina
bude stále obsahovat celý obraz růže.
A jestliže tyto poloviny budou znovu rozděleny, každý kousek filmu bude vždy
obsahovat menší, ale nedotčenou verzi původního obrazu. Narozdíl od normální
fotografie, každá část hologramu obsahuje všechny informace o celém obrazu.
"Celek v každé části" , což  je přirozená vlastnost hologramu nám poskytuje
úplně nový přístup k porozumění organizaci a řádu života. Po většinu své
historie, západní věda pracovala s předsudkem, že nejlepší cesta k poznání
fyzikálních fenoménů, ať žáby nebo atomu, je rozpitvat je na kousky a studovat
jejich příslušné části.
Hologram nás učí, že k některým věcem ve vesmíru nemůžeme přistupovat tímto
způsobem. Jestliže se pokoušíme rozebrat něco konstruované holograficky,
nedostaneme části, ale pouze menší celek.
Tento princip motivoval Davida Bohma k jinému chápání Aspectova objevu.  Bohm
věří, že příčina vzájemného kontaktu subatomárních částic, bez ohledů na
oddělující vzdálenost, není v to, že si posílají nějakých druh záhadných signálů
sem a tam, ale protože jejich oddělenost je iluze. Argumentuje, že v určité
hlubší úrovni reality takové částice nejsou individuálními entitami, ale jsou
vlastně vyjádřením téhož základního něčeho. Aby lidem přiblížili, co má na
mysli, Bohm poskytuje následující ilustraci.
Představme si akvárium obsahující rybu. Představme si též, že nejsme schopni
vidět akvárium přímo a naše vědění o tom něm a co se v něm děje, přichází z dvou
televizních kamer, jedna namířena na předek a druhá je umístěna ze strany.
Jak se díváme na dva televizní monitory, možná budeme předpokládat, že ryby na
každé z obrazovek, jsou oddělené entity. Konec konců, protože kamery jsou
nastaveny v různých úhlech, každý obraz bude lehce rozdílný. Ale jak budeme
pokračovat v dívání se na ty dvě ryby, posléze si uvědomíme, že zde je mezi nimi
jistý vztah.
Když se jedna otočí, další také udělá lehce rozdílnou, ale odpovídající otočku;
když jedna směřuje dopředu, druhá vždy směřuje ke straně. Jestliže zůstaneme
nevědomý o skutečné situaci, možná dokonce dojdeme k závěru, že jedna ryba musí
okamžitě komunikovat s druhou, ale tak to jasně není.
Toto, říká Bohm, je přesně to,  o co jde mezi subatomátními částicemi v
Aspectově experimentu.
Podle Bohma, domnělé nadsvětelné spojení mezi částicemi nám ve skutečnosti jen
říká, že existuje hlubší úroveň reality, která je před námi utajena,
komplexnější rozměr za naším, jako je v naší analogii akvárium. Vnímáme objekty,
jako jsou subatomární částice, vzájemně oddělené, protože vidíme jen část jejich
reality. Takové částice nejsou oddělené částice, ale aspekty hlubší základní
jednoty, která je vlastně holograf a nedělitelná jako předtím zmíněná růže. A
protože všechno ve fyzikální realitě je složeno s takových "vzorů", vesmír sám
je projekce, hologram.
Vedle jeho fantomové přirozenosti, takový vesmír by měl i jiné dosti
překvapující rysy. Jestliže zjevná oddělenost subatomárních částic je iluzorní,
znamená to, že hlubší úrovně reality ve vesmíru jsou navzájem nelokálně
propojeni.
Elektrony v atomu uhlíku v lidském mozku jsou spojeny se subatomárními
částicemi, které obsahuje každý losos, který plave, každé srdce, které tluče a
každá hvězda, která bliká na nebi.
Vše proniká vše, ačkoli lidé můžou kategorizovat, přihrádkovat, a dále členit
různé fenomény ve vesmíru, všechna rozdělení jsou umělá a všechna příroda je
souvislá pavučina.
V holografickém vesmíru, čas a prostor nemůžou být dále nazírány jako
fundamentální. Protože pojmy jako poloha, selhává ve vesmíru, v kterém nic není
opravdu oddělené od všeho ostatního, čas a tří-dimenzionální prostor, jako obraz
ryby na TV monitoru, musí být nazírán jako projekce tohoto hlubšího řádu.V jeho
hlubší úrovni je realita jakýsi druh superhologramu, v kterém minulost,
přítomnost a budoucnost existují současně. To znamená, že s vhodnými nástroji
může být možné někdy dosáhnout superholografické úrovně reality a vytrhnout
výjevy z dlouho zapomenuté minulosti
Co ještě superhologram obsahuje je otevřená otázka. Dejme tomu, že takový
superhologram je matrice (matrix), který dává zrod všemu ve vesmíru, obsahuje
všechny subatomární částice, které byli nebo budou - každé utváření hmoty a
energie, které je možné, od sněhových vloček ke kvasarům, od velryb ke gamma
paprskům. Může to být viděno jako druh kosmického skladiště "Všeho co je".
Ačkoli Bohm připouští, že neznáme zatím žádný způsob, jak poznat, co ještě
jiného může ležet ukrytého v superhologramu,odvažuje tvrdit, že nemáme žádný
důvod předpokládat, že neobsahuje více. Nebo jak tvrdí, možná že
superholografická úroveň reality je jen pouhý stupeň, za kterým leží
"nekonečnost dalšího rozvoje".
Bohm není jediný badatel, který našel důkaz, že vesmír je hologram. Standfordský
neurofyziolog Karl Pribram pracoval nezávisle na poli výzkumu
mozku a je též přesvědčen o holografické podstatě reality.
Pribram došel k holografickému modelu při uvažovaní nad hádankou jak a kde je
uložena v mozku paměť a vzpomínky. Po desetiletí dlouhých studii ukázal, že
spíše než omezená na a určitou oblast, je paměť rozptýlena po celém mozku.
Po sérii zásadních experimentů v roce 1920, mozkový specialista Karl
Lashley objevil,že nezávisle na tom, která část mozku krysy byla
odstraněna, krysa nezapomněla, jak vykonat řadu úkolů, které se naučila před
operací. Jediný problém byl, že nikdo nebyl schopen přijít s vysvětlením  tohoto
podivného ukládání paměti, založený na principu "celek je v každé části".
Pak v roce 1960 se Pribram setkal s holografickým modelem a uvědomil si, že
našel vysvětlení, které vědci hledali. Pribram věří, že vzpomínky nejsou
zakódovány v neuronech, nebo malých seskupeních neuronu, ale ve vzorcích
nervových impulsů, které křižují mozek skrz na skrz stejně, jako světlo laseru
interferuje celou oblastí kousku filmu, na němž je holografický obraz. Jinými
slovy, Pribram věří, že mozek je sám o sobě hologram
Pribramova teorie také vysvětluje, jak lidský mozek může hromadit tolik
informací v tak malém prostoru. Bylo odhadnuto, že lidský mozek má kapacitu
zapamatovat si něco v řádu kolem 10 miliard  bitů informací během průměrného
lidského života ( nebo přibližně ten samé množství informací obsažené v pěti
svazcích Encyklopedie Britannica.)
Podobně, bylo objeveno, že vedle jeho jiných schopností, hologram vlastní
ohromující kapacitu pro ukládání informací - jednoduše při změně úhlu, pod
kterým dva paprsky zasáhnou kus fotografického filmu. Tak je možné zaznamenat
mnoho různých obrazů na ten samý povrch. Bylo demonstrováno, že jeden čtvereční
centimetr filmu může pojmout až 10 miliard  bitů informace.
Naše záhadná schopnost rychle si vybavit jakoukoliv informaci, kterou
potřebujeme z ohromného množství uskladněných informací se stává mnohem více
pochopitelnější, pokud si představíme, že mozek funguje jako podobně jako
hologram. Jestliže se váš přítel zeptá, aby jste mu řekli, co vám přijde na
mysl, když řekne slovo "zebra", nemusíte nemotorně třídit pozpátku skrze
ohromné a buněčné abecední soubory abyste dospěli k odpovědi. Namísto toho se
nám vybaví asociace jako "pruhovaná", "podobná koni", a "zvíře žijící v Africe" 
napadne téměř okamžitě.
Vskutku, jedna z nejvíce udivujících věcí kolem lidského myšlenkového procesu
je, že každý kus informace se zdá být okamžitě souvztažný s každým ostatním
kouskem informace. Protože každá část hologramu je nerozlučně navzájem propojená
s každou další částí. Je to možná prvotřídní příklad navzájem souvztažného
systému v přírodě.
Uskladnění paměti není jediná neurofyziologická hádanka, která se stává více
jasnější ve světle Pribramova holografického modelu mozku. Další je, jak mozek
může překládat lavinu frekvencí, kterou přijímá přes smysly (světelné frekvence,
zvukové frekvence, a tak dále) do konkrétního světa našeho vnímání. Kódování a
dekódování frekvencí je přesně to, co hologram dělá nejlépe. Právě hologram
funguje jako jakási čočka, překládací zařízení schopné přeměnit zjevně
nesmyslnou změt frekvencí do souvislého obrazu, Pribram věří, že mozek také
zahrnuje čočku a užívá holografické principy, aby matematicky konvertoval
frekvence, které přijímá skrze smysly do našeho vnitřního světa vnímání.
Působivé množství důkazů naznačuje, že mozek užívá holografický princip. Proto
není divu, že Pribrama teorie, získává rostoucí podporu mezi neurofyziology.
Argentinsko-italský badatel Hugo Zucarelli nedávno rozšířil
holografický model do světa akustických jevů. Rozpačitý z faktu, že lidé mohou
lokalizovat zdroj zvuků, aniž by museli pohnout hlavou, i když jen naslouchají
jedním uchem. Zucarelli dospěl k tomu, že holografický princip může vysvětlit
tuto schopnost.
Zucarelli také vyvinul technologii holophonického zvuku, metodu záznamu schopnou
reprodukovat akustickou polohu s téměř tajemným realismem.
Pribramova víra, že naše mozky matematicky konstruují "tvrdou" reality v
závislosti na vstupních  frekvencích, tak získala  dosti velkou experimentální
podporu.
Bylo shledáno, že každý z našich smyslů je sensitivnější k mnohem širší řadě
frekvencí, než se původně myslelo.
Výzkumníci odhalili, například, že naše zraková soustava je citlivá na zvukové
frekvence, že náš smysl čichu je částečně závislý na tom, co je dnes nazvané "osmické
frekvence", a dokonce buňky v naších tělech jsou citlivé na širokou řadu
frekvencí. Takovýto zjištění nám naznačuje, že to je jenom zaleží na 
holografické působnosti vědomí, akk  takové frekvence jsou vytříděny a
rozčleněny do konvenčního způsobu vnímání.
Ale ještě překvapivější výsledek dostaneme, když spojíme Pribramův holografický
model mozku spolu s teorií Davida Bohma. Co se stane? Jestliže je hmatatelný
svět jen druhotná skutečnost a co je "tam venku" je jen změt frekvencí, a
jestliže je také hologram a jen vybírá určité frekvence z této změti a pak je
matematicky transformuje do smyslového vnímání, co se stane s objektivní
realitou?
Řečeno zcela jednoduše, přestává existovat. Jak východní náboženství dlouho
avizují, že materiální svět je Mája, iluze, ačkoliv si můžeme myslet, že jsme
fyzické bytosti, pohybující se skrz fyzický svět, nejde o nic, než o představu.

Jsme vlastně "přijímače" plovoucí skrz kaleidoskopický oceán frekvencí, a co
vybereme z tohoto oceánu a proměníme do fyzické skutečnosti je jen jeden kanál z
mnoha, která lze získat  ze superhologramu.
Tento překvapující nový obraz skutečnosti, syntéza Bohmova a Pribramova pohledů,
byla pojmenována jako holografické paradigma, a ačkoli mnoho vědců se k němu
postavilo se skepticismem, jiné to přitáhlo. Malá, ale rostoucí skupina
výzkumníků věří, že to může být jeden z nejpřesnějších modelů reality, ke
kterému věda dosud dospěla. Více jak to, většina věří, že může řešit některá
mystéria, která nebyla vědou předtím vysvětlitelná a dokonce ustanovit
paranormální jevy jako součástí přírody. Četní badatelé, včetně Bohma a
Pribrama, si všimli že mnoho parapsychologický fenoménů se stává mnohem více
srozumitelnější v termínech holografického paradigmatu.
V vesmíru ve kterém individuálních mozky jsou ve skutečnosti nedělitelné části
většího hologram a všechno je neskonale vzájemně propojené, telepatie může být
pouze zpřístupnění holografické úrovně.
Je mnohem snazší porozumět, jak informace může cestovat, od mysli osoby "A" k
mysli osoby "B" na daleké vzdálenosti a pomáhá pochopit mnoho neřešitelných
hádanek v psychologii. Zvláště Stanislav Grof cítí, že
holografické paradigma poskytuje model pro porozumění mnoha záhadných fenoménů,
které lidé zažívají během změněných stavech vědomí.
V roce1950, zatímco vedl výzkum LSD jako psychoterapeut, Grof měl jednu
pacientku, ženu, která náhle došla k přesvědčení o totožnosti ženy s druhem
prehistorického plazu  Během trvání její vize, nejenže přesně popisovala všechny
pocity, jako by skutečně byla plazem, ale dokonce popisovala části samčí
anatomie. Popsala, že hlava samce byla pokryta barevnými skvrnami.
Co bylo pro Grofa překvapující, že ačkoli žena neměla žádnou dřívější znalost o
takových věcech, pozdější rozhovor se zoologem potvrdil, že u jistých druhů
plazů, hraje barva v oblasti na hlavě vskutku důležitou úlohu jako spouštěč
sexuálních podnětů.
Skutečnost této ženy nebyla ojedinělá. Během průběhů jeho výzkumů se Grof setkal
s příklady pacientů identifikující se vlastně s každým druhem na evolučním
stromě. Co více, shledal, že takové zkušenosti často obsahují tajemné zoologické
detaily, které se ukazují jako přesné.
Regrese do zvířecího království nebyli jedinou hádankou psychologických
fenoménů, se kterými se Grof setkal. Také měl pacienty, kteří se zdáli
proniknout do jakéhosi druhu kolektivního nebo rasového nevědomí. Lidé s malým
nebo žádným vzděláním náhle dávali detailní popis pohřebních praktik z dob
Zarathustry a scén z Hinduistické mytologie. V jiné kategorii zkušeností, osoby
dali přesvědčiví popis z cest mimo tělo, záblesků budoucnosti, a regresí do
zjevně minulých inkarnací.
V pozdějším výzkumu, Grof se setkal s tím samým rejstříkem fenoménů i u
terapeutických sezení, které nezahrnovali užití psychadelických látek. Protože
společným prvkem takových zkušeností, který se objevoval, byla transcedence
individuálního vědomí za obvyklé hranice ega a omezení času a prostoru, Grof je
nazval "transpersonální zkušenosti" , a pozdních 60 letech pomohl založit větev
psychologie nazývanou "transpersonální psychologie" , jejíž studiu se potom plně
věnoval.
Ačkoli do nově založené Asociace transpersonální psychologie vstupovalo stále
více podobně myslících profesionálů, a přestože se stala transpersonální
psychologie respektovanou větví psychologie, ani Grof ani ostatní nebyli schopni
dlouho poskytnout vysvětlení pro takové bizarní psychologické fenomény, kterými
byli svědky. Ale to se změnilo s příchodem holografického paradigmatu.
Jak si Grof nedávno všiml, jestliže je mysl jen část kontinua, labyrint, který
je spojený nejen s každou další myslí, která existuje a nebo existovala, ale s
každým atomem, organismem, a oblastí v ohromném prostoru a času, fakt, že je
schopna příležitostně dělat vpády do tohoto labyrintu, a mít transpersonální
zkušenosti, se už dále nemusí zdát tak divné.
Holografické paradigma má také dopady pro takzvané tvrdé vědy jako biologie.
Keith Floyd, psycholog ve Virginii, poukázal, že jestliže pevná
realita je jen holografická iluze, nemůže být déle pravdivé tvrzení, že mozek
produkuje vědomí. Spíše, je to vědomí, které vytváří zdání mozku - stejně tak
jako těla a všeho kolem, co interpretujeme jako fyzické.
Takový obrat v způsobu v náhledu na biologické struktury způsobil, že výzkumníci
poukazují, že medicína a naše porozumění léčícímu procesu může být též
transformován holografickým paradimagmatem. Jestliže zřejmá fyzikální struktura
našeho těla je jen holografická projekce vědomí, je jasnější, že každý z nás je
více zodpovědný za naše zdraví, než původní medicínské znalosti připouštějí. Co
nyní nahlížíme jako zázračné uzdravení z nemoci, může být vlastně změna ve
vědomí, která se následně projeví ve změně hologramu těla.
Podobně, sporná nová léčebná technika jako je vizualizace může účinkovat stejně
dobře, protože v holografické sféře myšlenkové obrazy jsou stejně reálně jako
"realita".
Dokonce vize a zkušenosti zahrnující "nadpřirozené" skutečnosti, se stávají
vysvětlitelné holografickým paradigmatem. Ve své knize "Dary neznámých věcí",
biolog Lyall Watson popisuje jeho setkání s Indonéskou
šamanskou, která vykonávající rituální tanec, byla schopna vytvořit úplný háj
stromů náhle mizejících ve vzduchů. Watson líčí, že jak on a ostatní udivení
diváci sledovali tu ženu, způsobila, že se stromy znovu objevili a pak znovu
zmizely a objevili, několikrát za sebou.
Ačkoliv běžné vědecké chápání není schopno objasnit takovéto události, události
podobné výše uvedené nás stále více ubezpečují, že skutečná realita je pouze
holografickou projekcí.
Snad se dohodneme o tom co je "tam" nebo "není tam", protože co my nazýváme
shodnou realitou, je formulováno a vyjádřeno v úrovni lidského nevědomí, v
kterém všechny mysli jsou nekonečně navzájem propojeny.
Jestliže toto je pravdivé, bude mít holografické paradigma hluboké důsledky,
neboť to znamená, že takové zkušenosti jako jsou Watosnova nejsou obecnou
zkušeností jen proto, že naše mysli jsou programovány vírou, že to nejde. V
holografickém vesmíru nejsou žádná omezení v rozsahu v jakém můžeme měnit
strukturu reality.
Co my vnímáme jako realitu je jenom plátno, čekající na nás, aby jsme na něj
mohli kreslit obrazy, které chceme. Vše je možné, od ohýbání lžíce silou mysli
až po neuvěřitelné události, které zakusil Castaneda během jeho setkání s Donem
Juanem, neboť magie je naše vrozené právo, ne tedy více zázraky, to jen naše
schopnost programovat realitu, jak chceme, když jsme třeba ve snu.
Vskutku, dokonce naše základní názory na realitu se stávají podezřelé, neboť v
holografickém vesmíru, jak Pribram poukázal, že i náhodné události musí být
viděny jako založené na holografických principech a tak i determinovány.
Synchronicity nebo významné schody okolností náhle dávají smysl a všechno v
realitě tak musí být viděno jako metafora, neboť dokonce i ty největší náhody
vyjadřují nějakou hlubší symetrii.
Zda-li Bohmovo a Pribramovo holografické paradigma bude přijato vědou nebo bude
ignorováno zůstává otázkou, ale jisté je, že už mělo vliv na myšlení mnoha
vědců. A i kdyby bylo shledáno, že holografický model neposkytuje to nejlepší
vysvětlení pro okamžitou komunikaci, která se zdá probíhat mezi subatomárními
částicemi, přinejmenším, jak poznamenal Basil Hiley, fyzik z Londýna, Aspectův
objev naznačuje, že musíme být připraveny radikálně uvažovat o novém pohledu na
realitu.


(z anglického originálu přeložil Habib)


Druidský Háj
Keltové
Návrat Keltské kultury
Kde je domov Keltů
Keltský Rok
Keltské Náboženství
Druidi
Poděkování
Druidry today
Wyda

Kult zvaný Wicca


Sídlo Pátého Gnóma
Analogická Aspekce
Magie - úvaha
Minulost a současnost
Stalo se
Odevzdání negací
Tranzmeditace
Zrcadla a sugesce
Pozitivita
Pozitivita 2
Uvědomění času
Esoterní věm
Materializmus
Mazlíčci
Hypnóza a sugesce
Básně

Anketa č.1
Anketa č.2

 

© by My:-) Web Design by HEXX. Veškeré texty a grafika jsou majetkem jejich autorů a nesmí být bez souhlasu autora nijak použity. Vyjímkou jsou citace textu z těchto stránek. U takto použitého textu misí být uvedeno jméno autora a odkaz na tyto stránky.